Ján Sliacky: Třeboň
Moje milovaná Třeboň se letos pěkně prohnula pod návaly turistů a rekreantů. Vzhledem k tomu, že se Češi kvůli koronaviru báli cestovat za hranice všedních dní do zahraničí, tak více než kdykoliv jindy.
A docházelo ke konfliktům. Třeboňáci, i když zvyklí na turisty přeplněné město, reagovali. Jak jsem se dočetl na internetových stránkách Třeboňské drbny, velice ostře.
Lázeňské městečko bylo podle jejich komentářů obsazeno „nájezdníky“ v podobě cykloturistů. Ti nerespektují základní lidskou slušnost. O dodržování dopravních předpisů silničního provozu nemluvě. Zastavují ve skupinkách na křižovatkách. Jezdí po chodnících. Přejíždějí po přechodech pro chodce. Nelibě nesou třeba i v protisměru po silnici jdoucí „domorodkyni“ tlačící kočárek. Prý má k chůzi využívat lesních cest a nepřekážet…
Třeboňským prý při kontaktu a konfliktech s nimi vzkazují, že oni nosí do jejich města peníze. A místní by se bez nich mohli „jít klouzat“. Domácí jim však nezůstávají nic dlužni. Nazývají je „Pražáky“ a posílají tam, odkud „přitáhli“…
Na jaře, když k nám vtrhl koronavirus, jsme my Češi sami sebe chválili za soudržnost, ukázněnost, solidaritu, chápavost. Nejsem soudce. Nemohu tedy soudit. Ani bez viny, abych měl právo házet kamením. Jen se ptám. Kam se tyto hodnoty za tak krátkou dobu poděly…?
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
