Ján Sliacky: Podzim

Byl jsem jediný, asi z patnácti účastníků, který tento čas preferoval. Kolega, myslivec, z pochopitelných důvodů miluje jaro. Příroda se probouzí, ptáčci zpívají, brouci lezou. Většina jednoznačně volila léto. Pochopitelně. Nikdo se však nezastal zimy, a už vůbec podzimu...

Vím, namítnete, že podzimní čas – lépe řečeno – nečas, není ničím atraktivním. Je po dovolených a před Vánocemi. Fouká vítr, často, i když v poslední době již méně, prší, brzo se stmívá.

Sníh vybízející k zimním radovánkám leckdy nenapadl ještě ani na horách, nastává období chřipek a jiných nemocí, nic, co by stálo za oslavu. Snad jen to svatomartinské s burčákem mohou trochu oblažit duši skeptikovu.

Budu vám však oponovat. Na turisticky exponovaných místech ubývá na podzim kobylek mainstreamových turistů. Příroda sice neláká život oslavujícím štěbetáním mláďat, ale její pestré barvy a ticho mají také své kouzlo. Ano, možná jen pro některé, mě to však nedá nedodat, pro znalce a fajnšmekry.

A když k nim nepatříte? A musíte tuto nepopulární část roku trávit zavaleni pracovními a domácími povinnostmi? Zachumláni v těžkých a ještě k tomu mnohdy promoklých oděvech? Myslím, že i tak máte důvod k pozitivnímu vztahu k „mému“ podzimu.

Když se totiž večer vrátíme ke svému domácímu „krbu“, bude nás tam čekat jeho teplo. O důvod více k optimismu, snaze vytvořit si ho a nezapomenout, že jeho žár bude přesně takovým, jakým si ho uděláme.