Jan Flaška: Nenechávejte to na zítra
Dneska jsem připravoval večeři pro celou rodinu. Netvrdím, že jsem kdovíjaký kuchař, ale když už se pustím do vaření, snažím se vařit zdravě, chutně, rychle, s minimem surovin a za použití co nejmenšího počtu kusů nádobí, a to v přesně obráceném pořadí.
Takže jsem koupil v akci dvě mražené pizzy a hodil je do trouby a zatímco se na ně děti chodily koukat přes okýnko, žena prohlásila, že k té večeři ještě udělá pomazánku.
Snad existují i výjimky, ale osobně neznám muže, který by jmenoval pomazánku mezi svými oblíbenými jídly. Že by třeba přišel z lesa, ve fousech jehličí, z ramene by shodil těžkou kládu, do kouta odložil motorovou pilu, otřel si zpocené čelo a zvolal: „Tak a teď bych si dal pořádnou mrkvovou pomazánku s cizrnou!“
Pomazánka je zvláštní druh jídla: ze všech zbytků, co vám nechutnaly včera, se vyrobí lepkavá kaše, která by vám měla chutnat dneska. Spotřebuje se u toho hromada nádobí, které se příšerně špatně myje: vymačkávače citrónů, struhadla se spoustou ucpaných dírek, krouhače a kráječe s ostrými břity a spoustou drátků, mezer a šprušlí a navíc ještě různé členité mixéry a těžké, neforemné mísy.
Já mám rád, když se jídlo obejde bez nádobí. Miluju třeba, když si s přáteli opékáme špekáčky jen tak u táboráku a nasáváme magickou atmosféru ohně, hypnotizujeme tančící plameny, nasloucháme praskotu dřeva, větru a zpěvu ptáků, cítíme závrať z hvězdné oblohy a zpytujeme u toho svou prapodstatu.
V tu chvíli ovšem k táboráku vždycky přijdou naše ženy s pomazánkami, protože hrozí, že by se táborák mohl obejít bez špinavého nádobí. Z mužského filozofování pak nezbyde nic, protože ženy si začnou čile vyměňovat recepty na pomazánky.
Na závěr bych chtěl touto cestou apelovat na každého muže, který nechce dostávat pomazánku každý den: snězte všechno, co dneska dostanete na talíř. Protože z toho, co nesníte, bude zítra pomazánka. My budeme mít pizzovou.
Související
-
Jan Flaška: Kočičky a kytičky pro dětičky
Za posledních deset let jsem přečetl víc knih než kdykoli předtím. O veverce, co uvařila ježkovi čaj. O hyeně, která nechtěla spinkat.
-
Jan Flaška: Šampony na hlavu
Za mých mladých let byl svět mnohem jednodušší. Například když jsem si chtěl umýt vlasy, popadl jsem březový šampon a bylo.
-
Jan Flaška: Inspektor v mém pokoji
Občas čtu detektivky. „Mám jisté pochybnosti o slečně Sáře,“ prohlásil inspektor a zachmuřil se. „Když vyrážela z nádraží, bylo 9:05 –“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
