Jan Cempírek: Pohlednice pro taťýnka

Pošlu mu na vojnu aspoň pohlednici s přáním, pochopitelně vlastnoručně napsaným, když už jsem ten prvňák! S motivem obrázku jsem si nedělal hlavu, vešel jsem do papírnictví v Krajinské ulici a vybral krásnou přírodní scenérii, však má tatínek přírodu moc rád. Napsal jsem velkými tiskacími písmeny vzkaz MILÍ TAŤÝNKU, PŘEJI HODŇE SIL, HONZÍK a odeslal.

Na telefonát pár dní poté si pamatuji dodnes. Tatík – záložák volal z dálav a nezněl nadšeně. Mamince po drátech vyčítal, co že mě to navedla, jestli to má něco znamenat?

Maminka netušila, ale brzy pochopila. Poslal jsem totiž tátovi na vojnu pohlednici s urostlým, ztepilým jelenem v říji, však má přeci rád tu přírodu. Jak jsem se později dozvěděl, při večerním předávání pošty na buzerplace byla pohlednice s bohatýrským troubícím paroháčem předána tátovi s patřičným komentářem a tatík sloužil svým spolubojovníkům ještě dlouho jako terč vtípků a posměchu.

Tehdy, v první třídě, jsem se tak poprvé v životě setkal s tím, že co myslíte nějak, pochopí okolí jinak. A že jsou zde nástrahy různých symbolů, které zkreslí každou dobře míněnou myšlenku či zprávu.

A proč vám to dnes říkám? Inu, na začátku nového roku si třeba chcete dát nějaké předsevzetí. První leden je přeci symbolem nového začátku. Ale já už na to nehraju. Symbolika nového roku je pro mě spíš znamením popřemýšlet o tom, proč my lidé právě na symboliku dáváme takový důraz.

A už to mám. Lišíme se tím od zvířátek, která by opravdu nenapadlo jeden konkrétní den uprostřed zimy začít žít jiným, lepším životem, ale také by je nenapadlo smát se chudáku jelenovi, který do světa vytrubuje své světaboly či toužení.