Jan Cempírek: Návod na použití Budějčáka

Což jsem vzal jako pobídku k zamyšlení. Jací jsme – my, budějčtí pánové? Zde je návod na naše použití:

Milá slečno. Chodíte-li s Budějčákem, tak vám v první řadě gratuluji. Klasický zdejší muž je urostlé, ale hodné stvoření. Domácí typ, na to vemte jed. Jedinci, kteří měli v mládí ambiciózní křídla, už v Budějcích dávno nejsou, a ti, kteří zůstali, zvolna zarůstají do dlažby náměstí.

Nedovedou žít bez pohledu na Černou věž a nedej bože, aby jim něco narušilo jejich budějcký klid. Přesto, a to vás důrazně varuji, neříkejte to těm mužům! Mohlo by to vypadat, že si o nich myslíte, že jsou peciválové a to věru ne!

Budějčáci si o sobě naopak myslí, že jsou světáci. Protože Budějce jsou středem zeměkoule, milá slečno. Alpy za rohem, do Prahy se už staví dálnice, co tady bude kdo vykládat!

Takže rada číslo jedna – neberte zdejším chlapíkům jejich světácké ego. A rada číslo dvě – Budějčáci jsou konzervativní.

Máte-li podnikatelského ducha, jste-li neposeda, to vám pšenka s Budějčákem nepokvete. Klídek. Nikam nespěchat. Všechno se tady dělá po známých, zlatíčko, víš! Tato moudra vám bude partner zcela nevědomky podsouvat. Vzdejte boj předem. Proti místní zatuhlosti nevyhrajete!

A rada číslo tři – nebuďte však puťka domácí. Budějčák miluje svůj region a také od vás očekává nadšení pro výlety či různé aktivity. Tu budete muset jet na vodu, tu zase vylézt na Kleť, tu nazout brusle a vyrazit na cyklostezku.

Takže suma sumárum, když si nabrnknete Budějčáka, čeká vás hezký rodinný život. Žádný velký progres, žádné velké vzrůšo, zato pohodička, sportovní duch a přijetí do kmene lidí, kteří nikam nespěchají, nedělají revoluce, ale budou vás mít rádi.

A vy, se svým Budějčákem pak budete šťastně žít, inu, až do konce věků. Zazvonil zvonec a budějcké pohádky je konec.