Ivo Jahelka: Všechny případy, o kterých zpívám, se skutečně staly

Jihočeské kolo Porty v budějovickém rozhlase. Členem poroty byl Ivo Jahelka, který také sám vystoupil
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jihočeské kolo Porty v budějovickém rozhlase. Členem poroty byl Ivo Jahelka, který také sám vystoupil
0:00
/
0:00

S označením "zpívající právník" je již dlouhá léta spojený Ivo Jahelka. Rodák z Dačic, který žije v Jindřichově Hradci, si jedno bez druhého neumí představit. „Svého času jsem si říkal, že budu jen hrát a nebudu dělat advokáta nebo naopak, ale zjistil jsem, že by to nebylo ono,“ komentuje.

Jako advokát působí Ivo Jahelka od roku 1978. Své povolení si ale vybral víceméně náhodou. „V rodině jsme právníky neměli, tatínek byl lékař, a ani já jsem k tomu neměl žádné sklony. Řekl bych, že nakonec na mě právo v tehdejší době jaksi zbylo. Teď jsem tomu ale rád, je to zajímavé povolání a člověk tam má spoustu tvůrčích možností, jak rozšířit například svůj slovní a logický talent,“ říká.

To, že právnické případy zároveň zhudebňuje, je pro něj výhodou i nevýhodou. „Někteří lidé za mnou přímo chodí a chtějí, abych jejich příběh zhudebnil. Jiní jsou ostražití, jsem jim podezřelý tím, že jako advokát zároveň někde vystupuji a zpívám,“ vysvětluje.

Ne každý příběh je však možné převyprávět v písni a ne všechny písně vychází přímo ze zkušenosti Iva Jahelky. „Jsem takový sběratel příběhů, náměty mám od kolegů, lidé mi je posílají a něco je z mé praxe. Aby z toho ale mohla vzniknout píseň, musí mít příběh určitou stavbu - nějaký děj, vývoj a pointu. A ta musí být humorná,“ zdůrazňuje.

I když při psaní textů uplatňuje částečně básnickou licenci, zdůrazňuje, že vše, o čem zpívá, se skutečně stalo. „Nic si nevymýšlím. Ono to ani vymyslet nejde, je to ze života,“ dodává.

Hudbě se Ivo Jahelka věnoval už na gymnáziu, kde hrál v kapele. Když se se spolužáky rozešel, hledal cestu, po níž by se mohl vydat sám. „Písničkářů byla spousta a každý už měl nějaký osobitý styl. Já jsem něco zkoušel, ale pořád to nebylo ono, až jednoho dne přišel ten spásný nápad, že když jsem na právech, mohl bych zhudebnit nějaký příběh, který nám vyprávěli. Udělal jsem to, někde ho zahrál a ono se to líbilo,“ vypráví.

Psaní textů pro tento typ písní je ale velice náročné. „Je tam hodně slov, která do sebe musí zapadnout jako skládačka. Ta práce s češtinou je docela těžká, ale zase čeština je tak bohatý jazyk, že mě to pořád baví. Ačkoli, když má člověk za sebou třeba 200 soudniček a má hledat pořád nové výrazy, neopakovat rýmy, je to skutečně náročné a déle to trvá,“ komentuje Ivo Jahelka.

V současné době hraje na koncertech mix písní od nejstarších po nejmladší. Nových skladeb podle svých slov ale moc nemá, protože už nezbývá mnoho příběhů vhodných ke zhudebnění. Přesto lidem přeje, aby se soudům vyhýbali. „Stojí to čas a peníze, radši se s každým dohodněte a k soudu nechoďte, je to lepší,“ radí.