Ivan Mls: Zelený čtvrtek

Což u dítěte žijícího v počínající éře pilotovaných kosmických letů pochopitelně vyvolávalo tisíce zvídaných otázek, na které horko těžko hledala odpovědi. 

A tak jsem se nikdy nedozvěděl, zda zvony startují ze zvonic kolmo jako rakety, nebo vzlétají s rozjezdem jako letadla; nedopátral jsem se ani toho, jaký že to pohon k letu používají, byť se zcela logicky, vzhledem k jejich tvaru, dalo vážně uvažovat o pohonu reaktivním.

Také otázka leteckého paliva zůstala nezodpovězena, stejně tak babička neřešila ani pilotáž zvonů a navigaci, natož pak nějakou letovou hladinu. A to už jsem se vůbec neodvažoval ptát, zda zvony v Římě přistanou na letišti či kde, a jak se tam vejdou.

Zpravidla pak babičku z nesnází dostal až dědeček, který v kůlně na zahradě vyhrabal svou starou řehtačku a půjčil mi ji  s dodatkem, že když jsou ty zvony v Římě, tak tohle je za ně náhrada.

Posléze pak babičku už nebolela hlava z mých otázek ale z randálu, který jsem po domku a zahradě řehtačkou vyluzoval, neboť dědeček vlastnil opravdu výkonné zařízení. Jo, to bývaly časy…

Dneska už se tomu člověk jenom usměje. Ale něco ze zelenočtvrtečního folklóru ve mně přece jen zůstalo – pevně věřím tomu, že Zelený čtvrtek je dnem, kdy dopadne dobře všechno, do čeho se pustím.

A také si docela určitě dám něco zeleného, abych byl celý rok zdravý, jak velí tradice. V mém oblíbeném hostinci teď čepují zelené pivo. Přeji veselé Velikonoce!