Ivan Mls: Silvestrovský sloupek
Každý rok, vždycky když se blíží Silvestr, začínám přemýšlet, jak tenhle poslední den v roce přežít. Ano, slyšeli jste správně, řekl jsem „přežít“ nikoli „prožít“. Zkrátka, nemiluji princip stádnosti, a skutečnost, že valná většina mého okolí cosi činí, ještě neznamená, že to nezbytně nutně musím činit i já.
Oslavy takříkajíc na povel mě prostě nebaví; jsou jiné dny v roce, kdy mám důvod k veselí a juchání a nikomu je nevnucuji. Samozřejmě beru Silvestr jako jistý mezník v časoběhu tohoto světa, protože dějiny nějaké ty mezníky potřebují, ale nepřeháním to.
Udělám si v duchu malou bilanci uplynulého roku, připravím na poličku v kuchyni nový kalendář, místo obvyklé večeře nachystám obložené chlebíčky a hotovo. S nějakými předsevzetími do roku nového to rozhodně nepřeháním, už jsem se dávno poučil, že člověk míní a život mění...
Co se Silvestra týče, mám vždy jen jednu jistotu: Že se zase po roce nevyspím. Tohle tušení u mě každoročně začíná už zhruba kolem Mikuláše, kdy po setmění na našem sídlišti začínají třaskat rachejtle, jak nedočkaví amatérští střelmistři trénují na balkónech i mezi domy na poslední den roku.
Pravda, letos to ve srovnání s prosinci minulými bylo v předvánočním období výrazně slabší, ale moc nevěřím, že by se silvestrovská noc nesla v duchu důstojného ticha a rozjímání. Munice k ohnivým radovánkám ani letos nebyla v obchodech nedostatkovým zbožím. Takže právě Silvestr je jediným dnem v roce, kdy na mě večerní sledování televize nemá onen blahodárný uspávací účinek.
Ne že by zrovna v poslední den roku televizní stanice vysílaly takové pořady, při nichž se usnout nedá, ale průběžná kanonáda za okny mě prostě vždy spolehlivě probudí z případné sladké dřímoty. Má to svoje nesporné výhody: Každoročně tak mohu se znalostní věci prohlásit, že v té televizi na Silvestra zase nic pořádného nedávali.
Přeji hezký, poslední den roku 2020!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
