Jiří Březina starší: Otravní telefonisté

Někteří jsou až kouzelně neinformovaní, mají jen číslo a viditelně střílí naslepo. Nejspíš by vám zkusili prodat na Sahaře písek. Jiní mají informace přesnější, bůhví, kde je vzali, a ostřelují vás nabídkami přímo na míru. Pořiďte si levnější elektřinu nebo pojištění, investujte do zlata, kávy nebo pšenice, a za chvílí jste boháči. Je to otravné, žere to čas a blokování volajících nepomáhá, protože za chvíli zavolají z jiného čísla.

Můj přístup k těmhle otrapům se postupně vyvíjel. Kdysi na začátku jsem si říkal, dobře, chce mě oškubat, ale mluví se mnou slušně, a měl i slušně odpovídat. A tak jsem se snažil vysvětlit, proč o nabídku nemám zájem. S cenou elektřiny jsem spokojený, plyn namouduši zavedený nemáme a už vůbec nemám pár set tisíc na tu zázračně výnosnou investici. Že na mém nákupním seznamu jsou daleko výš brambory, mléko a vejce než zlato nebo lithium.

Jak těch hovorů přibývalo, vysvětlovací metoda mě začala unavovat a přešel jsem do útoku. Moje strana hovoru začala obsahovat věty jako „jak si dovolujete obtěžovat cizí lidi“ nebo „takhle bych si vydělávat nechtěl“ a podobné roztomilosti. Snad jsem si trochu ulevil, ale jinak to bylo neúčinné. Tihle volající jsou splachovací.

A pak jsem objevil metodu, se kterou přežívám i teď. Moc se mi líbila, když jsem ji poprvé slyšel od někoho, s kým jsem zrovna seděl u stolu. Ten člověk nenechal volajícího ani doříct první větu a přesvědčivě zahlaholil: „Ale milý pane, to voláte špatně, já jsem strašně chudej, kde bych na to vzal!“ a zavěsil. Nebyla to pravda, jeho peníze bych chtěl mít, ale rychlost, s jakou záležitost vyřídil, aniž by se volajícího dotknul, se mi tak líbila, že ji používám dodnes.

Aspoň většinou. Někdy se ale těch zázračných příležitostí nahromadí tolik, že už zvládám jen beze slova pokládat telefon.

Přeji vám hezký den bez otravných telefonátů.