Ivan Mls: Pokladny s automatem

Když totiž v obchodě volím pokladnu, vždycky si spolehlivě vyberu tu, kde to jde nejpomaleji. A přitom uvažuji tak logicky – když u jedné pokladny stojí ve frontě pět lidí a ve druhé jen dva, volím pochopitelně tu kratší frontu.

Jenže jen co do ní vstoupím, ukáže se nějaký problém. Třeba že si pán přede mnou zapomněl zvážit jablka, takže jde s pytlíkem někam půl kilometru do hlubin obchodu, aby svou chybu napravil a mohl být odbaven.

Nebo se zákaznice začne dohadovat o ceně těstovin v akci, neb jí pokladní namarkovala neakční cenu, aby se po několika minutách ukázalo, že chyba není v softwaru obchodu ani v paní pokladní, nýbrž v zákaznici, která sáhla do jiného regálu, než myslela.

A čas běží a já se závistí sleduji, jak plynule se krátí fronta u sousední pokladny. Svůj nákup už mám pochopitelně vyložený na pásu, takže na nějaký rychlý efektivní přesun musím zapomenout. Prostě trpím. A proto jsem si oblíbil automatické pokladny. Zpravidla tam bývá volněji, mnozí lidé jim ještě asi nepřišli na chuť. Jsou trpělivé, vlídně s vámi hovoří a milým ženským hlasem říkají, co máte dělat, takže si s nimi můžete i trochu pokecat. Zboží markujete v klidu tempem, jaké vám vyhovuje, na krk vám nefuní další nakupující, ani do vás nešťouchá svým nákupním vozíkem.

Užijete si i spoustu zábavy, když zapomenete, jak se jmenují housky, které jste si koupili, a v obrázkovém menu na obrazovce pokladny pak hledáte, co se nejvíc podobá pečivu z vašeho nákupu. A navíc, automatické pokladny jsou strašné lichotnice, odcházíte od nich mnohdy s pocitem, že vypadáte na svůj věk velmi mladistvě.

Nevěříte? Tak si zkuste koupit pivo, víno či jiný alkoholický nápoj. Po namarkování naskočí na obrazovce nápis, něco ve smyslu  „Kontrola věku“ a musí přijít někdo z lidské obsluhy, aby vás omrkl, že jste příslušně starý a pokladnu odblokoval.

Řekněte sami – kdy naposled vás někdo považoval na nezletilého?

Přeji hezký den!