Ivan Mls: Cizí slova

Letos ale spíše promrskávám češtinu; z celkem logických důvodů k moři nejedu, takže nebudu mít šanci protrénovat si třeba chorvatské přísloví „Stavi prst u more i povezat ćeš se s cijelim svijetom” popřípadě cimrmanovskou mantru „Dobro je prisjetiti se da prividno prav prut prema cilju predstavja u stvari pravodlivo krivudanje.”

Naštěstí si člověk jazykový obzor může rozšířit i v rámci hranic naší republiky. Letos jsem třeba svoje poznání obohatil o fakt, že zatímco u nás konzumujeme okurky rodu ženského, na pomezí Olomouckého a Moravskoslezského kraje se vyskytují výhradně okurky samečci. Všude vám tam totiž nabídnou ten okurek.

Na jednom místním tržišti jsem lehce zapátral, čím se tamní okurek liší od naší okurky, ale v botanice jsem slabý a žádné odlišnosti jsem nenašel. Chuťové pak už vůbec ne. Ale to je spíš taková epizodka.

Pokud si chce člověk opravdu užít cizího českého jazyka, je ideální vypravit se třeba na Valašsko. Donedávna jsem si myslel, že tamní nářečové zvláštnosti docela zvládám – jezdím tam už pěkných pár let.

Takže mě nezaskočí ukazovací zájmeno „hen“, vím, že zemák je brambora, lokše nudle, šufánek naběračka, kuřince jsou slepičí exkrementy a slivovici tam vyrábějí z trnek, což jsou švestky.

Jenže teď  se mi dostal do ruky slovník valašského nářečí – a já zjišťuji, že jsem v tomto směru zoufalý začátečník a budu na sobě muset ještě hodně hodně zapracovat. A tak jsem vděčný, že všichni Valaši, jak je znám, hovoří plynně i obecnou češtinou. Trávit dovolenou na tamních kotárech se slovníkem v ruce by se mi opravdu nechtělo.