Invazní druhy raků odolávají i extrémnímu suchu. Mohou tak vytlačit původní raky říční

Podle vědců tato odolnost nepůvodních druhů raků ohrožuje populaci našeho raka říčního, který se nadměrnému suchu nedokáže přizpůsobit.

Odborníci zkoumali sedm druhů raků v průběhu tří měsíců. Jedním z nich byl rak červený pocházející z Ameriky, který si suchem dokázal nejlépe poradit. „Dokázal se zahrabat do poměrně hluboké nory a u samic často docházelo i k tomu, že za sebou uzavřely vchod bahnitou zátkou,“ říká Miloš Buřič z fakulty rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity.

Nezaostali ani raci pruhovaní a mramorovaní. „I ti jsou schopni se ukrýt do nory. Je sice mělčí než u raka červeného, ale i tak to bylo dostačující proto, aby přežili nepříznivé podmínky,“ potvrzuje Miloš Buřič.

Naopak původní české druhy raků se nezahrabaly a nebyly schopny se se suchem vyrovnat.

Čtěte také

Rak říční a rak kamenáč z přírody mizí. Likvidují je invazivní druhy, které lidé přivezli z Ameriky

Po zjištění těchto skutečností se vědci zaměřili už jen na raka mramorovaného. „V dnešní době je jedním z nejrychleji se šířících druhů, protože byl velice populární mezi akvaristy a zároveň se velice snadno množí,“ dodává Miloš Buřič.

Při výzkumu vědci dokonce rakovi mramorovanému extrémně ztížili životní podmínky. „Chtěli jsme, aby byl pouze v podmínkách vlhkosti okolo 100 procent, ale bez vody. Raci přesto byli schopni se vylíhnout a dokonce svléknout. V případě, že sucho přetrvávalo, odkládali další svlek až o několik týdnů,“ popisuje Miloš Buřič.

Evropská unie zakázala chov nepůvodních druhů raků, přesto se s nimi u akvaristů můžeme setkat. Pořád existuje riziko jejich vypouštění do volné přírody. V ní jsou hrozbou nejen pro původní druhy raků. Dokáží totiž ohrozit i ostatní vodní živočichy, a tím narušit přírodní rovnováhu, nebo norováním poškodit danou lokalitu.