Hudbu před 200 roky narozeného Bedřicha Smetany si osvojili James Last, Mantovani, hvězda českého bluegrassu i holandští rockeři
Zvláštní světlo tomuto týdnu z historického hlediska dává na sobotu 2. března připadající dvousté výročí narození velmi zásadního spolutvůrce české národní hudby a významného představitele evropského hudebního romantismu Bedřicha Smetany, autora oblíbených oper, cyklu symfonických básní Má vlast a komorních skladeb, dirigenta, organizátora veřejného hudebního života a také výborného klavíristy.
Toto samozřejmě není pořad primárně zaměřený na klasickou hudbu, ale čas od času se zastavíme u posluchačsky vstřícných adaptací populárních témat vážné hudby, a tak si můžeme dovolit pojmout toto veliké výročí dávající hlavní tón Roku české hudby poněkud odlehčeněji.
A to skrze několik zpracování některých nejznámějších melodií rodáka z Litomyšle z jiných žánrů. Věřím, že vás ten výběr potěší a vyhraněné příznivce klasické hudby přivede ke shovívavosti.
Začneme Tancem komediantů z národní opery Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta v úpravě slavného italského kapelníka působícího v Anglii Annunzia Paola Mantovaniho.
Brilantní bluegrassový bandžista Luboš Malina, který mimochodem exceloval spolu s dalšími členy kapely Druhá tráva před několika měsíci v českobudějovickém rozhlasovém sále U Tří lvů, zařadil před dvaceti roky Smetanovu ranou skladbu Vzpomínka na Plzeň na své v pořadí třetí sólové album Afterparty. V tomto případě jej doprovodil ještě bratr, kytarista Pavel Malina.
Jiný posun hudby Bedřicha Smetana znamenala nahrávka světoznámého německého kapelníka Jamese Lasta a jeho orchestru symfonické básně z cyklu Má vlast. Neboli Die Moldau, kterou si můžete poslechnout ještě jednou v podání kdysi populární holandské kapely Ekseption.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
