Hrát sám na kytaru jazz, to je výzva. Libor Šmoldas se jí ale nebojí
Koncertuje po celém světě, získal řadu ocenění, spolupracoval s největšími jazzovými hvězdami, zahrál si na Pražském jaru. Mezi velké talenty patří jazzový kytarista Libor Šmoldas. Ten rád vystupuje také v českobudějovickém River Clubu.
Libor Šmoldas hraje na kytaru od dvanácti let. „Když jsem chodil na gymnázium, ve třídě jsme byli čtyři kluci a z toho dva byli naprosto přesvědčení, že budou profesionální muzikanti. Mě to ani nenapadlo. Nakonec se to ale už na gymplu otočilo. Našel jsem k hudbě takový vztah, že jsem věděl, že ji chci dělat, zatímco ti dva skončili u něčeho jiného,“ vypráví.
Brzy se mladý jazzový hudebník dostal i za hranice. Myslí si, že jeho generace má štěstí, že už má otevřené dveře všude. „Je to jen o tom, co člověk chce a jak tvrdě na tom pracuje. Už je to jen věc drzosti, práce a přání, aby člověk mohl někam odjet. A když hrajete jazz, což je mezinárodní žánr s kolébkou v Americe, tak je logické, že chcete zažít hraní se špičkovými světovými muzikanty,“ komentuje.
Jazz je podle něj jazyk, kterým se člověk domluví po celém světě. „Můžete jít kamkoli a vždycky najdete muzikanty, se kterými můžete hrát. Jedna z nejzábavnějších věcí na téhle práci je navštěvování míst a hlavně poznávání se s lidmi. Často cestuji sám, dokonce bez kytary, tu si pak půjčím, seznámím se s muzikanty a hrajeme spolu,“ říká.
Každoročně jezdí Libor Šmoldas do Austrálie. Zemi miluje a australskou jazzovou scénu považuje za velmi dobrou, i když je samozřejmě jiná než u nás. Pochází odsud například trumpetista a skladatel James Morrison, se kterým si už Libor Šmoldas také zahrál.
Do Austrálie se přitom Čech dostal vlastně omylem. „Učil jsem na mezinárodní jazzové dílně v Praze a uvědomil jsem si, že mě to moc baví a že bych to rád zkusil i jinde. Tak jsem napsal na několik dalších jazzových dílem a ozvali se z Rakouska, že by mě moc rádi měli a že když si zaplatím cestu, tak mohu přijet a učit. A když jsem se na to pořádně podíval, zjistil, že se nejedná o Rakousko, což je anglicky Austria, ale že je tam Australia. Takže to byl takový příjemný omyl. Opravdu jsem si to zorganizoval, vyrazil do Austrálie a od té doby se tam vracím pravidelně,“ prozrazuje.
Začátkem letošního roku vydal Libor Šmoldas desku Blue s podtitulem Šmoldas hraje Ježka. Jedná se už o jeho sedmé album, ale první sólové. „Většinu času hraju s kapelou, ale hrát sám na jazzovou kytaru je taková zvláštní disciplína, které se většina jazzových kytaristů nevěnuje. Já sám to hrozně rád poslouchám. Všichni velcí jazzoví kytaristé uměli hrát sami, ale málokdo natočil sólovou desku,“ vysvětluje.
Ke zpracování si vybral hudbu Jaroslava Ježka. „Doma jsme měli gramodesky a filmy a já to už jako malý moc rád poslouchal, aniž jsem věděl, že je to Ježkova hudba. Pak jsem se samozřejmě posunul jinam, ale když jsem jednou v Americe měl přednášku na univerzitě, studenti se ptali, jestli máme nějaký český jazz. Uvědomil jsem si, že perfektní jazz je vlastně Ježek. To mi nasadilo do hlavy myšlenku dělat jeho písničky nějakou současnou formou. Beru to jako materiál k improvizaci, takže pokaždé to zní jinak,“ vypráví.
Hrát sám na kytaru jazz je podle Libora Šmoldase velká výzva. Není snadné, aby samotný kytarista dokázal odehrát celý koncert a neuspal publikum. Mladý hudebník se toho ale rozhodně nebojí a hodlá se této disciplíně věnovat i nadále.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
