Hana Hosnedlová: Srpen 68
21. srpen 1968 a příjezd spřátelených armád zemí Varšavské smlouvy – pro mne osobně to byl největší životní zlom a nikdy nemůžu zapomenout na to, jak nejen moje naděje a plány skončily pod pásy ruských tanků.
Stejně tak ale nemůžu zapomenout na následující etapu konsolidace, kterou nám naordinovali naši tehdejší mocní. Na všechen ten strach mezi lidmi, kdy se bál soused souseda, na všechnu tu podlézavost a udávání, na systematicky pěstovanou přetvářku a stranické preference, na uzavřené hranice a paranoidní cenzuru… Na dvacet let za ideologickými mřížemi!
Na druhou stranu to ale byla i doba, kdy se testovaly a projevily skutečné charaktery. A nejednou tam, kde jste to vůbec nečekali. Třeba u třídního učitele mého syna, který nechal zmizet můj osobní posudek politicky nespolehlivého občana, aby se synek dostal na střední školu.
Nebo u křesťanské skupiny věřících, kteří, ačkoliv mne téměř neznali, mi dali důvěru a zvali mne na tajné, uzavřené přednášky a setkání, jejichž témata by tehdejší cenzurou vůbec neprošla.
Či u dlouhého řetězce těch, přes něž putovaly nelegální trampské časopisy a jiné třeba na stroji přepisované, samizdatové materiály.
Anebo u jinak bojácného a nadmíru opatrného člověka, který mne přišel varovat, že se na mě byli vyptávat tajní. Byl jediný ze všech těch dotazovaných.
Tím vším chci říct, že jsem i v oné neblahé době, která přišla po srpnu 68, měla možnost potkat řadu skvělých lidiček.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
