Hana Hosnedlová: Kolekce

Těšili jsme se na hudební i komická vystoupení, ti statečnější na recitování básniček, za něž dostávali nějakou drobnou odměnu. Ostatní pak na Mikuláše nebo dědu Mráze, kteří rozdávali dětem ze svého koše dárky, co jim pochopitelně předtím předali rodiče. A kromě toho jsme pravidelně dostávali také vánoční kolekce, zakoupené tehdejším Revolučním odborovým hnutím. Každá rodina dostala tolik kolekcí, kolik měla dětí.

      Kolekce se skládaly (a myslím, že i dnes je tomu tak) z několika druhů bonbonů – dutých figurek, které se na stromečku obzvláště vyjímaly, figurek plněných, čtverečků nugátu, zlatě a stříbrně balených bonbonů s oříšky a nejméně oblíbené byly fondánové salonky v barevných střapatých obalech. 

      Když mi bylo asi šest nebo sedm, dostávaly tyhle kolekce v závěru besídkového odpoledne rovnou děti. Drželi jsme ty barevné ploché krabice na klíně, někteří se už snažili dostat pod celofánový obal, ale krásně nalíčený děda Mráz s bílým vousem a červeným kožichem chodil mezi židlemi a vyptával se dětí, co si přejí pod stromeček. Pak ale položil jedné  holčičce s obrovskou mašlí nečekanou otázku, a sice s kým se o kolekci rozdělí. S maminkou a tatínkem, zněla nesmělá odpověď. Ale to už se strhla lavina odpovědí od okolo sedících dětí: já s bráchou, já s kamarádama, já s Bobíkem... Najednou vstal kluk se vzpurně trčící kšticí a zakřičel silným odhodlaným hlasem: Já se Sovětským svazem! Asi si umíte představit, co následovalo potom...