Eva Kadlčáková: Zlaté prasátko

Vaše malé dítě od rána odmítá ten čistý úmysl pochopit. Stále dokola mu omíláte, že když nebude do večera papat, uvidí zlaté prasátko. Načež dítě, které jinak docela bystře chápe, vleze do ledničky a prstem probodne pribiňáčka. Odchytnete děcko a znovu mu to celé vysvětlíte. Kouká na vás očima obrovskýma a kývá na souhlas. Pak se vám zdá, že už ho dlouho neslyšíte vyprávět si s hračkama a drnčet za autíčka, a tak se ho vypravíte hledat a najdete ho upatlané uprostřed krabic s cukrovím.

Zvednete dítě a převléknete jej. Přes všechnu tu starost je i tak ušmudlané vážně roztomilé. Akorát, že vám už začíná docházet trpělivost. Dítě je statečné. Přistoupilo na hru se zlatým prasetem a drží se od jídla dál. Nechápe ale, proč vy v kuchyni připravujete jedno menu za druhým a stále beztrestně ulizujete.

Nastane večer. Štědrovečerní tabule je připravena. Uprostřed svátečně prostřeného stolu planou svíce, příbory se lesknou skoro jako stříbrné a vedle teriny a omáčníku stojí mísa s bramborovým salátem. Salát zdobí natvrdo uvařené vejce vyvedené jako žabka: s prořízlou hubou a očičkama z hřebíčků. Dali jste si s ním vskutku práci. Ale o štědrovečerní večeři to přece stojí za to.

A už jsou všichni hosté u stolu, už otec přináší i malé robě, navlečené do rozkošného oblečku. Už usedá robě do vysoké stoličky, už spatřilo žabku uprostřed salátu. Už se dere ze stoličky ven. Už leze po tabuli a roluje pod sebe damaškový ubrus. Talíře se kutálejí, skleničky se kácejí. Omáčník se převrhl a vyklopil svůj obsah babičce do klína. Svícen matka briskně odstranila z cesty, polévka stojí naštěstí až za salátem. Nezadržitelné, vyhladovělé dítě k němu právě dorazilo a hráblo si buclatými prstíčky pro žábu. Už sedí uprostřed vší té spouště, už třímá vajíčko, cpe si do pusy salát a konečně se blaženě usmívá…

Je Štědrý večer, přece se na něj nebudete zlobit. Vždyť je tak sladké, tak zlaté – je to vaše: zlaté prasátko! Odměna za dobře vykonanou práci…