Eva Kadlčáková: Veselé Velikonoce

Vloni, ve velikonoční víkend, volal Vláďa Vlastě: „Vobarvěte vejce, vážená, vyšlupu vás!“ Vlasta vodpověděla: „Vy, vy, vy!“ Well, velebil vduchu Vlastinu vodpověď vilný Vláďa. „Výborně,“ vypískla ve vteřině volná Vlasta, „vztah ve vzduchu!“

Vůčihledně veselejší vzala vošatku, vobešla venek, vybrala vejce. Vevnitř vzala vědérko, vlila veň vodu, vložila vejce, vařila vteřin více. Včas vejce vyndala, vosušila, vozdobila. Voskem. Velmi vydařeně. Vlasta vykazuje všestranné vlohy!

Ve verandě visela vostrá vegetable. Volouplala vršky, ve vroucí vodu vložila. Vršky vařila, v nich vozdobená vejce vobarvila. Velice vhodně. Velikonoční výrobky vychladila, ve vošatku vyložila.

„Výzdobu!“ vzpomněla Vlasta vzápětí! Vypravila se ven. Vobešla vejminek, votrhala violky, vymyla vázičku, vlila vodu, vložila violky, vystavila ve vokno. Vopentlila veřeje. Veledílo!

Vymydlená vklouzla ve vyprané, vyžehlené voblečení, vlasy vyčesala vysoko, vymalovala vkusně víčka. Vyfiknutá vyšla ve verandu. Vyčkává. Vláďa vnedohlednu…

Vot tak: Vláďa vážně ve vymazlenou Vlastu věřil. Vopravdu vyndal vlněný voblek, vskutku vyvoněl vázanku, vpravdě vyleštil veteránské VW. Vodhodlaně vsednul, vmžiku vystartoval. Ve vsi vodbočil. Ve vrbičkách vystoupil, ve větvoví vlezl: vořeže větévky, vyplete velikonoční vometák, vlítne ve verandu, vomladí Vlastu! Vezmou se!

Vtom, vrtkavý vosude (!), ve vrbičkách vyskytne se Vilma. Vilma vulgo vilná. Vystrčí vnady, velké, věru. Vláďa vsloup voči vobrací, vobličej vodvrací, vlastní vůli volá… Vše vniveč! Vzdává se. Vysmátá Vilma vobšťastněna vodchází…

…Vymrzlá Vlasta ve verandě vadne. Vkoncích vyměkne, vytočí Vláďovu volačku. Vláďa vidí Vlastinu vizitku, vyčerpaně vypne volání. Vysněný vztah v…

Vlasta vzlyká. Vláďa se vzteká. Voba vosamotě. Venkoncem: veselé Velikonoce!