Eva Kadlčáková: Valentýn
„Valentýna si beztak vymysleli v papírnictví, aby prodali všechen růžovej balící papír,“ konstatoval můj náctiletý syn, když televize spustila nezbytný příspěvek k blížícímu se svátku
„A už nám ho cpou i veřejnoprávní stanice,“ připojila jsem se já, protože si stejně jako on myslím, že každoroční humbuk kolem uměle implantovaného výročí je zaměřen především na zisky obchodníků, kteří mají po Vánocích vymetené krámy. Přála bych si proto, aby zůstal výsadou stanic komerčních.
Svátek zamilovaných je ale jedním z projevů globalizace a nutně pronikl i do české žurnalistiky. Ta například vypátrala, že v Praze u svatého Jakuba máme lopatku z Valentýna! Můj teenager se toho hned chopí: „Představ si, jak toho mrtvýho chlapíka věřící rvou na kusy, aby si do svých kostelů odnesli relikvie!“ Sice ho napomínám, aby se nerouhal, zároveň ale musím jako legitimní uznat jeho otázku, kolik asi takových Valentýnových lopatek po světě je? Osm, deset...?
Kolik skutečných či domnělých ramenních pletenců kde jací křesťané (poněkud pohansky) vyznávají, netuším. Upřímně se divím, že se příběh patrona milenců u nás nezabydlil, když máme tu lopatku… Je ale jasné, že se to nepovedlo, když i mladé lidi svatý Valentýn otravuje. Čekala bych, že alespoň oni, nová generace, podlehnou reklamě.
Ale i děti pravděpodobně tradice cítí a podvědomě je ctí. Vždyť nepřijaly Dědu Mráze ani Santa Clause. Tvrdošíjně věří na Ježíška. (Čert aby to spral, říkají si v nadnárodních řetězcích, abychom pro ně dodávali speciální výrobky; navíc, jak Ježíška vizuálně zobrazit?)
A když české děti dorostou, spolu s námi si okouzleně opakují: „Byl pozdní večer, první máj. Večerní máj, byl lásky čas...“ (Taková nekonkrétní slátanina, zhodnotily by nejspíš řetězce Máchu.)
Je ale neoddiskutovatelné, že vlahý jarní večer se s představou lásky (i té fyzické) pojí daleko spíš než mrazivý a jakoby z kontextu vytržený čtrnáctý únor. A že vlastníma rukama natrhané luční květy vyjadřují vroucí city mnohem opravdověji než srdíčky dekorované spodní prádlo.
Přesto na nás nyní útočí valentýnské tretky ze všech stran. Plyšáci, ořezávátka, bonboniéry. To v květnu si budeme muset lásku připomínat sami... Šepotem, pohlazením, úsměvem. Oč budeme vynalézavější!
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.