Eva Kadlčáková: Prázdniny

Ráno nebudu moct dospat. Vstanu brzo a podtočím si ofinu. Přes šaty si zapnu svetřík s kytičkami. Rozběhnu se do školy celá rozechvělá, ale už za chvilku to budu mít za sebou, ředitel něco zahlásí do rozhlasu, soudružka nám rozdá výza, my je zastrčíme do desek, řekneme si ahoj a vyletíme ze školy jako motýli. Prázdniny začínají…

Poslední odpoledne školního roku je – pokud se nemusíte bát o zadnici – nejúžasnějším odpolednem ze všech odpolední! Rozevírá se před vámi něco nádherného, nepopsatelného a nepopsaného, něco nekonečného! Pokud ještě dostanete doma pochvalu, zmrzlinový pohár a stovku, je to bonus navíc. Ale ten úžasný pocit ze začátku prázdnin, ten nic nenahradí a nic nepřebije. Svoboda! Spousty volných dnů, nové zážitky, nové děti, koupání, voda, slunce, dobrodružství…

Nejlepší je se za tím dobrodružstvím neprodleně vydat. A už nazítří se probudit v pruhovaných peřinách u babičky. Slepice kdákají ze dvora, pod okny projede traktor, někdo volá na jiného přes celou náves, psi vyběhnou z průjezdů, rozštěkají se a pak se zase pokorně vrátí, lehnou si na rohožku a spí. Vy ležíte blaženě v posteli, koukáte na hrbolatý strop a stříbrný váleček naproti na zdi, na mámin diplom z prvního přijímání, na její fotku, když jí bylo čtrnáct. Byla tak hezká! Kéž bych taky jednou byla. A užíváte si to první prázdninové probuzení. Tak dneska už jsou doopravdy prázdniny, říkáte si, to je bájo (super, bomba, cool, hustý, epický…). První prázdninové ráno je to nejskvělejší ráno ze všech rán!

Tak co budeš dneska dělat, Evčo? Zeptá se děda, když spolu snídáme kakao. Pudu ven, zahlaholím, šoupnu na sebe tričko, šortky, tenisky a jsem v trapu. Prázdniny s dědou jsou fajn, nesnaží se mě hlídat. Jen občas máme společný program: jdeme na koupaliště, které děda spravuje, já se čachtám a děda fankou na dlouhé holi vybírá čolky. Pak si dáme červenou limonádu a vracíme se spolu pohádkovým lesem. Uprostřed stojí dřevěná chata, obcházíme ji obloukem, děda o ní říká, že je perníková. Pak kráčíme přes Věno, tam je sad a v něm LETŇÁKY! Znáte něco lepšího než letňáky?! Necpi se tak, bude tě bolet bříško…

Babička se mezitím vrátí z práce. Čeká na nás s mísou lívanců a s teplou polívkou. Jindy máme brambory s podmáslím, potřetí sakumpak (čili kulajdu), okurkovou omáčku, rajskou s kolínkama, koprovku, kosmatice z bezu, květákový placičky, zadělávanou slepici (tu nesnáším), fazolky na kyselo (ty taky) nebo dršťkovku (v nejhorším případě). V sobotu spolu pečeme buchty, když prší, učí mě vyšívat.

Copak, Evčánko? Ptá se děda takhle v úterý. Mám nudu, odpovídám. Venku leje a doma mě to už nebaví. Kdyby už byl aspoň rok 2015 a na dětském kanále dávali celý den pohádky! Ačkoliv, kdyby tomu tak bylo, nenaučila bych se hrát prší, záchod, červená bere a vole lehni…

Každopádně prázdniny, ať už za deště anebo za sluníčka, utíkají příšerně rychle. V půlce si říkáte, hleďme, půlka, a na konci: třeba se něco stane, třeba zejtřek nikdy neskončí. A pak jednou skončí. Skončí dočista. A místo prázdnin už je jenom práce, práce a mizerně krátká, drahá dovolená...

A proto, děti, dobře se učte, ať vám ta prázdninová lábuž vydrží co nejdýl. A pak se, pak se mnou těšte… na důchod!