Eva Kadlčáková: O závislosti na alkoholu

alkohol - alkoholismus - piknik
Další podcasty, rozhovory a příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy alkohol - alkoholismus - piknik

O alkoholu se vedou spory. Jedni tvrdí, že v malém množství neškodí, nýbrž prospívá. Jiní zpochybňují, kolik to je to „malé množství lásky“.

Je pravdou, že už troška vyzrálého pití rozvazuje jazyk, podlamuje kolena a uvolňuje zábrany. A to může být velmi příjemné. Na druhou stranu: někdo se uvolní až moc, a tak se může druhý den probudit nejenom s tělesnou, ale i s morální kocovinou. Každý totiž na alkohol jinak reagujeme a jinou měrou ho sneseme. A myslím si, že zvlášť to platí o ženách.

Moje kamarádka Eva například vydrží jak kůň - ba ještě víc. Její doktorka ji důkladně vyšetřila a potom řekla vyčítavě: „To je nespravedlivý. Ty kalíš jako Dán a játra máš jako nemluvně. Jak já, která skoro nepiju, k tomu přijdu?“

Kondici jako lékařka má bohužel většina z nás. Znám řadu žen, které vykládají, že alkohol nepotřebují, ale bez dvou deci vína denně se neobejdou. Dobrá, může být. Řekněme, že je to i doporučovaná dávka. Problém je, že ono nezůstane jenom u té jedné sklenky. Snad na počátku. Postupně se z ní stanou dvě... později už dámy množství nekontrolují.

V restauraci je poznáte podle toho, že si poručí rovnou flašku. A že z ní ještě ani mnoho nevytáhnou, a už začínají breptat. Doma mají vždy zásobu alkoholu, maskovaného za archiv vín. A dojde-li ten, nejsou líné běžet pro láhev do večerky i uprostřed noci. Ráno pak s nimi není k vydržení. Protivné přestanou být až po poledni, kdy je vysvobodí malé pivo k obědu. Ale pořád vám budou tvrdit, že ony s alkoholem potíže nemají.

Byla jsem blízkým svědkem příběhu ženy, která začala pít na mateřské. Zdálo se to nevinné. Dvojka s ostatními maminkami, zatímco si prckové v pokojíčku hrají, co je na tom špatného? Ale když pak tu flašku sama dopíjíte, když si otvíráte vlastní, když si pro další posíláte děti, když se své rodině měníte před očima, když...

Prožívala jsem s jinou kamarádkou i delirium tremens jejího partnera. A epileptický záchvat vyvolaný závislostí. Zažila jsem ho řvoucího bolestí, beznadějí a žalem jako zvíře. A viděla jsem film Leaving Las Vegas. Pro tohle všechno jsem příslušníkem druhé názorové skupiny. Té, která tvrdí, že alkohol, pravidelně požívaný, je možná chvíli dobrý a zábavný sluha, ale později špatný a zlovolný pán. Pán, z jehož moci už nikdy úplně neuniknete...