Eva Kadlčáková: O závislostech – Televize a nakupování v jednom

„Je mi líto, kluci, ale vypadá to, že nám začíná „sobota podle Horsta“, omlouvala jsem se. „Nic si z toho nedělej, „Gábi“,“ uklidňoval mne syn, „mně se zase vybavujou dechovky: Páni, dámy beseda záááčíná, páni, dámy beseda je...“ spustil. Dokázal plynule přecházet z jedné ukázky do druhé. Neustále reprízovaný prodejní šot na něm zanechal stopy jako obehraná deska. Znáte to: s koncem jedné skladby už v duchu slyšíte začátek druhé...

„Ahoj, jsem Martina Stratten a mám pro vás něco extra!“ vmísil se do debaty můj muž. Martina, která onehdá prodávala Mega Jukebox, zanechala na mém partnerovi trvalé následky. Pod jejich vlivem skutečně objednal jakési zboží z teleshoppingu. Přišla velká oblepená krabice („Nakupujte chytře,“ pravil by Zedníček, vyzvedl by si honorář a jel nakupovat jinam) a z ní vypadla sada nezničitelných nožů a bonusový rendlíček. Nože (nebo spíše pilky) ověřené v nejtěžších podmínkách kosmických lodí přežvejknou i plechovku – běžně doma při vaření řežu konzervy, ale chleba neukrojí. Kroutí se uvnitř jako užovky. Nesmím je vyhodit. Musím se tvářit, že neexistují. Omyl se nikdy nestal...

Poslyšte tuto slovní úlohu: Skvělý kuchyňský nůž Henckellbach, zušlechtěný čtyřnásobným brusným procesem, stojí běžně patnáct set korun. Horst Fuchs se dvěma náušnicemi ho nabízí za akčních osm stovek. Když si ho objednáte, dostanete k němu celou sadu dalších pěti nožů. Za cenu jediného! Zavoláte-li ihned, získáte další, už druhou sadu pěti nožů! Zeptejte se našich telefonistek: JAKÁ JE SKUTEČNÁ CENA NOŽE HENCKELLBACH?

Pro všechen zájem o absurdní nože zůstal stranou bonusový rendlíček. Rendlíček tento jest opatřen speciální teflonovou vrstvou, která umožňuje vařit bez tuku. Dvakrát použit k přípravě vajec natvrdo zcela zreznul. Nabírali jsme jím tedy pak žrádlo našemu psovi. Lze to skutečně činit bez přidání tuku.

Předpokládám, že podobně, třeba jako užitečná nádoba k uskladňování zbytků, by byl použitelný i kouzelný 3D mixér s unikátním nanosítkem; z přenosné plastové pračky bychom si mohli udělat kýbl a oboustrannou pánvičku („Chtěli jste lívanec a máte zmuchlanec“) bychom si poté, co se její půlky definitivně rozpojí, mohli omlátit o hlavu. „Četl jsem, že jen jeden výrobek z celé teleshopingové řady je normální. Všechny ostatní jsou vyloženě nebezpečný,“ podotkl můj muž s vírou, že se na jeho poklesek už zapomnělo. To sice ne, ale výsledky testů bych podepsala. V éře „Vé krouhačů“ jsem dostala exemplář od tchýně. Když jsem si s ním málem ukrouhla prst, darovala jsem ho do tomboly...

Přesto si myslím, že celá ta televizní šaškárna není ani tak nebezpečná tělu jako duši. Čučením na nesmysly o potících pásech, sebevražedných cvičících strojích a náplastech na hubnutí ztrácí oběť vlastní čas i soudnost. Jednou podlehne. Koupí zajíce v pytli, ošidí se, prozře, ale náhrady se nedočká. Pozdě je bědovat. Horst, Gábi, Ricky i Pavel, Jiřina, Milan a Veronika si už stavějí bazén. A prodejní společnosti nakupují další bezcenné zboží a drahý vysílací čas. Chystají novou past na tele-zákazníka, zákazníka-tele. Nebuďme jim za vola...