Eva Kadlčáková: Nomen omen IV.

Tak zrovna tento týden měl jaksi dvojí svátek Jiří Marek. Známý spisovatel detektivek si kdysi zvolil pseudonym podle kalendáře. Čtyřiadvacátého dubna tam Josef Puchwein našel Jiřího a den na to i Marka. A bylo rozhodnuto. Duchovní otec rady Vacátka ale jako skutečný Jiří vůbec nevypadal. Jak by taky Pepan mohl. Pepové totiž bývají spíš obličeje plnějšího, vzhledu zemitějšího a postavy podsaditější, zrovna jako Josef Vaňásek, skutečná předloha páně Vacátkova.

Zato Jiří je jméno pro člověka drobnějšího. Skutečně. Většina Jiříků je menších a štíhlých, s vlasy, které mají tendenci brzy řídnout, a s tváří, jíž dominuje ostřejší nosík. Nikoli nos nebo zoban, výrazné rysy přenechávají Jirkové jiným. Oni jsou spíše nenápadní, s očkama jako korálky, rty úzkými a znaky připomínajícími ptáka. Nedokážu si vysvětlit, čím to je, ale této charakteristice odpovídají všichni Jirkové, které znám, jen s výjimkou Jirky Klokočky, který je chlap jako hora, ale i u něj se určité ptačí rysy rozpoznat dají. A pak Jiřího Paroubka, za kterého podobu ptáka převzala jeho žena Petra.

Pro muže se jménem Jiří je rovněž typická jejich povaha. Oč jsou fyzicky drobnější, o to je psychická stránka jejich osobnosti rozpjatější. Podezírám je, že jako druh pocházejí z Ruska. Velké širé rodné lány... tak něco takového se jim rozprostírá v duši. Jiříkové jsou i přes svou zdánlivou nenápadnost extrovertní, rádi baví společnost, mají široké srdce a sklony k patosu. V opilosti zpívají častušky, deklamují verše klasiků a vyznávají ženám lásku přede všemi a vkleče. Trvalé štěstí jim to ale nepřináší. Stejně jako ne trvalé uspokojení. Co Jirky v životě provází, je pomíjivost a marná snaha zachytit nepolapitelné. Však doktor Faust byl druhým jménem také Georg – Jiří.

To Markové jsou odlišní. Stojí nohama pevně na zemi, neexhibují, zato disponují schopnostmi druhé přirozeně zaujmout. Jsou kreativní, neotřelí, svůj talent nedávají na odiv z potřeby předvádět se, ale tvořit, a to i pro druhé. Ukazovat jim ne svoje, ale jejich možnosti, jejich odraz, jejich cestu. A bavit je. Humor Marků je inteligentní, být s nimi je radost. Jsou chytří a zábavní, většinou si na nic nehrají, a tak bývají milými společníky a blízkými přáteli. Nedělá jim problém pomáhat druhým. Nezkažené sebevědomí je staví vysoko nad sobeckost a úzkoprsost. Ty k nim nepatří. Co k nim ale obvykle náleží, to je velmi hezká tvář a sportovní postava. Ke sportu mají blízko a pohyb k nim patří od malička až do pozdního věku. Potkáme je na tenisových kurtech, golfových hřištích, na lyžařských svazích a na kole.

Markům vděčím za mnohé. Žádný z nich mě nikdy nezradil, každý mě uměl pohladit, minimálně po duši, a všichni mi byli vždy nablízku, když jsem jakoukoli blízkost potřebovala. Kdybych měla ještě jednoho syna, jmenoval by se Marek. Protože takového kluka bych si přála. Protože přece: NOMEN OMEN.