Eva Kadlčáková: Matkám ke dni dětí

Hádáte správně. Řeč bude o tom, jak mnohé z nás dlouze, opakovaně – a marně ! – vedeme své děti k pořádku. Odmalička s nimi uklízíme hračky, skládáme oblečky a odnášíme plastové mističky do dřezu.

V prepubertálním, pubertálním a postpubertálním věku – což je celá věčnost – se s nimi ohledně čistoty nazlobíme, až bůh brání, abychom pak v době jejich dospělosti zjistily, že nic, ale lautr nic z toho se v nich neuchytilo a že svou samostatnost přivítaly jako příležitost, kdy už nemají mámu za zády a tudíž žádný z těch obtěžujících úkonů nemusejí dělat.

Hostila jsem tuhle na chalupě svého dávno dospělého syna. Bude mu pomalu třicet, žije samostatně celá léta, děvče má. Ale až se tomu divím. „Ty, Šímí,“ povídám mu, „co ti ta tvoje nevěsta říká na tyhle kopice zmuchlanýho prádla?

Eva Kadlčáková: Dny matek

• Upravit
• Smazat

Některé matky na nich lpí, jiné na ně kašlou. Málokteré si ale uvědomují, že jejich děti mají dny matek prakticky neustále.

Neptá se, jak tě ta matka vychovala?“ „Ptá,“ odpověděl Šimon s úsměvem. A honem dodal: „Ba ne,“ aby mě neurazil. „Ale já bych se jí vůbec nedivila,“ reaguju, „až se tě jednou doopravdy zeptá, vzkaž jí, že jsem se fakt snažila!“ Směje se. Má mě rád. Ale to, co po něm zůstalo večer před postelí, ze země nezvedne.

Obdobně se to má s kroužky kolem vany, s nádobím kolem postele a s kabely, knížkami a papírky kolem světa – jinými slovy všude. Jako bych se o výchovu v oblasti pořádku vůbec nepokusila. Jako by všechny ty věty, prosby i rozkazy nikdy nezazněly. Jako by neexistoval žádný osobní příklad a nepadly nižádné pochvaly ani tresty.

Vědět to před třiceti lety, možná bych s tím vůbec nezačínala. Ušetřila bych srdce, nervy i hlasivky. A výsledek by byl stejnej. Anebo by byl kluk ještě větší bordelář, než je teď…!

Muži holt asi mají dáno do vínku, že o čistotu domácnosti se mají starat ženy. A naše apely vůbec nevnímají, stékají po nich, jako voda po zdi, říkám si. Z toho je třeba vycházet. A rodit holky!

Když tu cinkne esemeska od Věry. A já si vzpomenu na její trápení s Terezkou. Rozkošnou holčičkou, rozenou bordelářkou, které Věra jednou v zoufalství řekla, že jestli si nezačne v pokojíčku uklízet, přestane se s ní ona chodit mazlit. A když pak několik večerů zůstávala za prahem toho nepořádku, uvědomila si, že potrestala sama sebe. „No přece já nepřijdu kvůli kalhotkám na podlaze o dětství svý dcery!“ A začala je překračovat…

Takže: nezáleží na tom, zda máme kluky, nebo holčičky. A na tom, jestli je vychováme ke komínkům ve skříni.  I člověk se vzorně srovnanými věcmi může být sketa, zatímco ten, kdo zachází ve špíně, bytost plná lásky. A naopak. Záleží asi spíš na tom, kolik času s nimi promazlíme.

Tak něžný den dětí, milé maminky!