Eva Kadlčáková: Dárky, s nimiž jste nepochodili

Když jsem byla dítě, obdarovávala jsem ostatní zásadně jimi. „Já jsem dostala šmolku!“ vykřikla od stromečku babička, když vybalila bělidlo ode mne. A v jejím hlase znělo překvapení, pobavení i láska. Všichni kolem se chechtali a já nevěděla čemu. Trochu ve mně hrklo, že jsem něco pokazila, ale oni mě hladili a říkali, cožpak naše Evča, ta dává praktické dárky!

Nemělo by nám to ale do dospělosti zůstat. Nebo přesněji: neměli bychom se při výběru omezovat pouze na kritérium, co kdo z našich blízkých potřebuje a užije. Jelikož by se nám to také nemuselo vyplatit. A to ani v případě, že jsme za praktické dárky utratili majlant. Poslechněte příběh mé kamarádky Dany:

Od svého muže po léta dostávala: tu mikrovlnku, tu kávovar. Jednou vysavač, jindy potravinovou skříň. Hodnotné dary, ve kterých si kakao vařily dcery, z nichž kávu připravovali návštěvám, jimiž vysávala Dana a kam si jídlo ukládali všichni. Jenže zatímco věci prokazovaly svou evidentní užitnou hodnotu, Dana měla čím dál tím silnější pocit, že ona pro svého muže hodnotu ztrácí. Toužila po něčem, co by bylo opravdu jen pro ni, co by ji zahřálo u srdce, možná se i blýsklo na krku. Snažila se jít partnerovi příkladem, vymýšlela pro něj dárky, kterými by ho potěšila, jimiž by se trefila do jeho tajných přání… Nic. Nedoklaplo to.

A tak loni udělala změnu. Nadělila svému muži žehličku, papiňák a tablety do myčky. „Cože?!“ vytřeštil oči manžel, „Tablety do myčky?!! Žádnej osobní dárek?!!!“ „Žádnej, miláčku,“ odtušila Dana, „Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. A tablety do myčky se budou hodit nám všem… Takže i tobě, nebo ne?“

Rok se s rokem sešel. A Dana našla pod stromečkem jeden úplně maličký dárek. Do dlaně se vejde několikrát. Pračka by se do něj ovšem také vešla víckrát. Ale co na tom. I drobnosti dokážou velké věci. Ve vztahu tím spíš. A navíc, jak se zpívá v jedné muzikálové písni: diamanty jsou přece nejlepšími přáteli ženy!

Tak kluci, jen houšť!