Eva Kadlčáková: Co bych, kdybych
Chtěla bych tančit v lajně jako Chorus Line, i když ho už dneska nikdo nezná.Chtěla bych zpívat jako Barbra Streisandová, přestože dávno není v módě.Chtěla bych psát jako Nabokov, třebaže on byl chlap.
Chtěla bych klouzat po ledě jako Irina Slucká, i přesto, že ona už nejezdí. Chtěla bych hrát na piano jako Mirek Sekera, byť on si svou zaslouženou slávu dosud nevydobil.
Chtěla bych moderovat jako Marek Eben, ačkoli to vlastně není možné.
Chtěla bych malovat jako George Seraut, což je samozřejmě blbost.
Chtěla bych vypadat jako Frída Lyngstadtová, jenže tak vypadá už Jana Hlaváčová.
Chtěla bych mít kondici jako Madonna, kdyby to nestálo tolik námahy.
Chtěla bych být štíhlá jako Nicole Kidmanová, ale to prakticky nejde.
Chtěla bych být vnadná jako Adina Mandlová, kdybych nemusela zdědit i její osud.
Chtěla bych žít v době Josefa Mánesa, aby všichni obdivovali moje existující vnady.
Chtěla bych mít nožky jako srnka, jako babička Anna.
Chtěla bych ještě jednou potkat druhou babičku Annu, vrátit jí nohy a vzít si její ruce.
Chtěla bych poznat svoje prapředky a uvidět v nich sebe i své děti.
Chtěla bych vrátit čas jako Návštěvníci, abych nespáchala svoje hříchy.
Chtěla bych vrátit čas jako Návštěvníci, abych spáchala jiné.
Chtěla bych usnout jako Šípková Růženka a vzbudit se mezi praprapravnoučaty.
Chtěla bych milovat jako sedmnáctileté děvče, ale nedělat jeho chyby.
Chtěla bych se milovat jako třicetiletá a vypadat na sedmnáct.
Chtěla bych mít muže, co by vypadal jako Paul Newman, jenže ten byl holt jen jeden.
Chtěla bych jíst jako Otesánek a nepřibírat.
Chtěla bych se mít jako prase v žitě, pokud to ovšem není nuda.
Chtěla bych být volná jako pták, jestli totiž ptáci jsou volní.
Chtěla bych plavat jako Ian Thorp, protože on je delfín!
Chtěla bych básnit jako Mácha, páč jeho verše voní!
Chtěla bych žít v pravdě jako Václav Havel a chtěla bych, aby o ní mlčel Václav Klaus.
Chtěla bych, aby moje děti nepoznaly bolest, a přesto zmoudřely.
Chtěla bych, aby mě nikdo z mých blízkých neopustil.
Chtěla bych sáňky v létě, mrkev v zimě.
Jako bláhový snílek, jako rozmazlené dítě, jako malá šedá myš.
A tou být nechci. Proto bych ze všeho nejvíc chtěla být sama sebou.
Jen kdyby to nebylo tak záludné,
kdyby člověk nebyl sám sobě pokušením, sám sobě překážkou…
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.