Eliška Novotná: Myslet štíhle

Co mě vždycky spolehlivě vytočí je, když někdo řekne, že hubnutí začíná v mozku a že mám myslet štíhle. A že jde jenom o to zvládnout tento mentální trénink a kila půjdou dolů.

Tak to je tedy zvláštní. Můj mozek velmi dobře ví, že štíhlý člověk by si po obědě nedal vůbec žádnou čokoládovou tyčinku, a to ani tu malinkou. Ví, že čokoládová tyčinka je nezdravá, představuje jenom prázdné kalorie a nepřináší mému tělu žádný užitek, rozuměj výživu. A také ví, ano ví, že po nutričně vyváženém (bílkoviny – tuky – sacharidy) obědě na nepříliš zaplněném talíři člověk nemá chuť na sladké, prostě nemá.

A přesto vyšle mému tělu signál: a teď ještě tu sladkou tečku. A já jdu a vyndávám ze skrýší, které jsem si sama pro sebe vymyslela, tu malinkou čokoládovou tyčinku a pak jdu ještě pro druhou a pro třetí.

I když vím, že po těch třech dekagramech přiberu ze dne na den půl kila, které budu shazovat dva týdny. Takže myslet štíhle neznamená vědět? Návody k tomuto mentálnímu tréninku říkají: představujte si, že jste štíhlá, představujte si, jak se budete skvěle cítit, co všechno budete dělat a prožívat, až budete štíhlá! Tedy: podřiďte své současné jednání vidině svého budoucího já.

Když jsem, dávno, dávno tomu, přestala kouřit, bylo to ze dne na den. Měla jsem v důsledku kouření chronickou bronchitidu, sípala jsem, kudy jsem chodila, a cigarety byly pořád dražší a dražší. Naštvala jsem se, načatou krabičku zahodila a nabídkám kamarádů a kamarádek odolávala, dokud nepřestaly.

A tak si, poučena svojí zkušeností, říkám, že pro mne cesta ke štíhlosti nepovede přes rozum, stejně jako letitým silným kuřákům nepomůže k opuštění tohoto zlozvyku ani statisticky potvrzená informace o tom, že si o několik let zkracují život. Bude to o emocích – zkrátka se potřebuji sama na sebe pořádně naštvat!