Duch soudce Pauknera. Tajemný krimi příběh z kroužku spiritistů na podkrkonošském maloměstě

16. duben 2023

V salonku jistého hotelu se pravidelně schází kroužek místních spiritistů, kteří vyvolávají duchy zemřelých obyvatel městečka. Jako médium jim slouží osmadvacetiletá Klára Sněhurová, sirotek žijící jen s lehkomyslným mladším bratrem. Jednoho dne je ale nalezena mrtvá…

Účinkují: Jaroslav Kuneš, Rudolf Krátký, Jan Kolařík, Ondřej Mikulášek a Jiří Dvořák
Napsal: Jaroslav Havlíček
Dramaturgie: Svatava Morávková
Zvukový mistr: Vlastimil Zetka
Režie: Eva Řehořová
Natočeno: v roce 1998

Dramatický příběh opředeným tajemstvím napsal mistr psychologické prózy, spisovatel Jaroslav Havlíček. Povídka Duch soudce Pauknera se odehrává na počátku 20. století v jednom malém podkrkonošském městečku.

Text vyšel ve stejnojmenném povídkovém souboru, který tvoří příběhy se soudními a kriminálními náměty. Podle tří z nich byl v roce 1983 natočen i film Duch soudce Pauknera.

Jaroslav Havlíček

Jaroslav Havlíček se narodil v roce 1896 v Jilemnici. Literární nadání zřejmě zdědil po otci, tamním učiteli, který napsal a vydal kroniku města. Podkrkonošské maloměsto bylo velkým inspiračním zdrojem pozdějšího spisovatele. Tamní kolorit s jeho rázovitými figurkami měl dobře vypozorovaný a zažitý.

Jaroslav Havlíček v mládí rád kreslil, své zálibě se chtěl věnovat i v rámci dalšího studia. Praktičtí rodiče ale rozhodli jinak. Po maturitě na jičínské reálce absolvoval jednoroční abiturientský kurs při obchodní akademii v Chrudimi.

Jaroslav Havlíček

Po skončení první světové války, kterou prožil částečně na frontě, nastoupil jako úředník do Živnostenské banky v Praze. Pečlivý úředník svou práci nesnášel, ale kvůli ženě a dvěma malým dětem v ní zůstával. Psaní se Jaroslav Havlíček věnoval po nocích.

Do literárního světa vstoupil velmi nesměle. První verše publikoval v roce 1924. Povídky mu vycházely časopisecky od roku 1928. Svůj první román vydal Jaroslav Havlíček v roce 1935. Měl se jmenovat Petrolejové lampy, ale nakladatel změnil název na Vyprahlé touhy (pod názvem Petrolejové lampy vyšel román až po autorově smrti).

Následovaly romány Neviditelný (1937), Ta třetí (1939) a Helimadoe (1940), povídkový cyklus Neopatrné panny (1941) a novela Synáček (1942).

Jaroslav Havlíček doufal, že po skončení války se bude moci věnovat jenom psaní a bude mít víc času na rodinu. Konce války se však nedočkal, zemřel předčasně v pouhých 47 letech v dubnu 1943, zřejmě na zápal plic.

Posmrtně bylo z jeho literární pozůstalosti sestaveno několik povídkových souborů, například Zázrak flamendrů (1964), Prodavač času (1968) nebo Hodinky pana Balabána (1986).

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.