Duch soudce Pauknera. Tajemný krimi příběh z kroužku spiritistů na podkrkonošském maloměstě
V salonku jistého hotelu se pravidelně schází kroužek místních spiritistů, kteří vyvolávají duchy zemřelých obyvatel městečka. Jako médium jim slouží osmadvacetiletá Klára Sněhurová, sirotek žijící jen s lehkomyslným mladším bratrem. Jednoho dne je ale nalezena mrtvá…
Dramatický příběh opředeným tajemstvím napsal mistr psychologické prózy, spisovatel Jaroslav Havlíček. Povídka Duch soudce Pauknera se odehrává na počátku 20. století v jednom malém podkrkonošském městečku.
Text vyšel ve stejnojmenném povídkovém souboru, který tvoří příběhy se soudními a kriminálními náměty. Podle tří z nich byl v roce 1983 natočen i film Duch soudce Pauknera.
Jaroslav Havlíček
Jaroslav Havlíček se narodil v roce 1896 v Jilemnici. Literární nadání zřejmě zdědil po otci, tamním učiteli, který napsal a vydal kroniku města. Podkrkonošské maloměsto bylo velkým inspiračním zdrojem pozdějšího spisovatele. Tamní kolorit s jeho rázovitými figurkami měl dobře vypozorovaný a zažitý.
Jaroslav Havlíček v mládí rád kreslil, své zálibě se chtěl věnovat i v rámci dalšího studia. Praktičtí rodiče ale rozhodli jinak. Po maturitě na jičínské reálce absolvoval jednoroční abiturientský kurs při obchodní akademii v Chrudimi.
Po skončení první světové války, kterou prožil částečně na frontě, nastoupil jako úředník do Živnostenské banky v Praze. Pečlivý úředník svou práci nesnášel, ale kvůli ženě a dvěma malým dětem v ní zůstával. Psaní se Jaroslav Havlíček věnoval po nocích.
Do literárního světa vstoupil velmi nesměle. První verše publikoval v roce 1924. Povídky mu vycházely časopisecky od roku 1928. Svůj první román vydal Jaroslav Havlíček v roce 1935. Měl se jmenovat Petrolejové lampy, ale nakladatel změnil název na Vyprahlé touhy (pod názvem Petrolejové lampy vyšel román až po autorově smrti).
Následovaly romány Neviditelný (1937), Ta třetí (1939) a Helimadoe (1940), povídkový cyklus Neopatrné panny (1941) a novela Synáček (1942).
Jaroslav Havlíček doufal, že po skončení války se bude moci věnovat jenom psaní a bude mít víc času na rodinu. Konce války se však nedočkal, zemřel předčasně v pouhých 47 letech v dubnu 1943, zřejmě na zápal plic.
Posmrtně bylo z jeho literární pozůstalosti sestaveno několik povídkových souborů, například Zázrak flamendrů (1964), Prodavač času (1968) nebo Hodinky pana Balabána (1986).
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
