Dorotu Šandorovou zabil její ošetřovatel v centru pro postižené. Událost připomíná Noc důstojnosti

Dorota Šandorová žila a také zemřela v Centru sociálních služeb v Jindřichově Hradci v domácnosti číslo 5. „Tam už nepracuje nikdo z lidí, kteří tam byli v době, kdy bohužel došlo k té tragické události,“ říká ředitelka centra Radka Vegrichtová.

Vedoucí sociálního úseku Alena Ficalová pracovala na jiném oddělení, ale na Dorotu a její sestru má několik vzpomínek. „Ony byly, řekla bych, velice pohledné, měly výrazné oči. Dorota byla hezká v obličeji a velmi ráda chodila na zdravotní oddělení. Měla ráda, když se jí sestřička věnovala, měřila třeba teplotu nebo krevní tlak,“ vypráví.

Domácnost číslo 5, kde byla zabita Dorota Šandorová|foto:Eva Musterová Marvanová, Český rozhlas

Dorota Šandorová byla před čtyřmi lety zabita ošetřovatelem ve svém pokoji. Její osud každoročně připomíná Noc důstojnosti, nad kterou převzal záštitu zástupce ombudsmana Vít Alexandr Schorm. „Na zmařeném životě Doroty Šandorové připomínáme, jak rizikový může být pobyt ve velkých ústavních zařízeních. Ta totiž obvykle nereflektují individualitu člověka a péče v nich se uzpůsobuje plošně režimu dne a personálním možnostem,“ říká.

Aby se podobná událost neopakovala, zavedla nová ředitelka Centra sociálních služeb v Jindřichově Hradci Radka Vegrichtová několik změn. „První bylo snížení počtu klientů v domácnosti, aby každý opravdu měl své soukromí a vlastní pokoj,“ uvádí.

Zvýšil se i počet asistentů, kterých se v domácnosti střídá patnáct v nepřetržitém provozu. Mohou tak klientům zajistit individuální přístup, což doporučuje také Terezie Hradilková z Jednoty pro deinstitucionalizaci. „Každý má jiné potřeby a jeho chování, které je náročné pro nás v okolí, pramení z úplně něčeho jiného,“ připomíná.

Čtěte také

Moderní domov pro seniory vyrostl u Jindřichova Hradce. Postará se o téměř sto klientů

Podle vedoucí domácnosti Martiny Košanové se díky novému přístupu k potřebám klientů podařilo snížit jejich neklid. „Když víme, co mají rádi, a v co největší míře jim to poskytneme, dělá jim to nejlíp. Když jsou nespokojení, neumí nám to říct, takže se objevuje agrese, křik, bouchání,“ popisuje.

V Centru sociálních služeb změnili také požadavky při výběru asistentů. „V předchozích letech se kladl důraz na to, aby zde pracovali hlavně muži, kteří mají velkou fyzickou sílu. My jsme začali aplikovat úplně jiný přístup a vyžadujeme, aby zaměstnanci byli především laskaví a empatičtí,“ vysvětluje Radka Vegrichtová.

S tím souhlasí Terezie Hradilková, podle které je ústavní prostředí pro klienty vždy rizikové. „Mnohem lepší je, když mohou zůstat v přirozeném prostředí a péče je individualizovaná. Pokud někdo nemá přístup k terénním službám, tak potom samozřejmě zbývá zase pobytová služba, ale měla by být komunitního typu,“ komentuje.

7. ledna si památku Doroty Šandorové připomenou organizace i jednotlivci po celé zemi. V Praze se před budovou ministerstva práce a sociálních věcí uskuteční happening Aby tady nechyběli, na němž promluví handicapovaní lidé a rodiče dětí s postižením.