Digitální pomsta aneb Impérium vrací úder
Profesionální dějepravci nemají rádi virtuální dějiny. Co by se stalo, kdyby. .. Nicméně občas může být úkrok do virtuálních dějin příjemným intelektuálním cvičením.
Co by kdyby… kdyby existovala v devatenáctém století velká Říše. Kdysi mocná, vedoucí co do rozlohy, obyvatelstva, státní správy, technologií… avšak teď, v tom devatenáctém století, upadající a transformující se v terč koloniálních zájmů jiných států.
Cílená destrukce
Co by kdyby… se jeden z těch států rozhodl na destrukci oné Říše dokonce vydělat? Pak ten stát napadne, že by do oné Říše mohl začít ve velkém dovážet nějakou návykovou látku. Shodou okolností jednu takovou vyrábí nedaleko a bude snadné a levné ji tam pašovat. Látka je to lákává, nesmírně adiktivní, a tak během několika let ta kdysi mocná Říše sleduje, jak je půlka její populace závislá, pro život zcela nepoužitelná a pro budoucnost státu ztracená. Taková Říše tuší, že se blíží její konec. A taky že jo: drogou erodovaný populační pilíř se zhroutí a s ním padne imperiální režim. V Říši nastane éra zmatků, občanských válek a invazí. Výsledkem je vláda velmi pevné ruky.
Impérium vrací úder
Noví vládci v té někdejší Říši se teď chtějí dostat na výsluní globální superiority a chtějí ideálně nevojensky zlikvidovat protistranu. A vzpomenou si, co taková droga dokáže s populací a k čemu to vede a rozhodnou se teď udělat to samé. A začnou programově vyrábět svoji vlastní drogu a pašovat ji na území svého rivala; drogu tak ničivou, že z lidí dělá zombie. A když se ve státě stávají z lidí zombie, takový stát moc dlouho světu vládnout nemůže. To bude ta příležitost pro dávnou Říši, to je ten její motiv. A dokonce se na tom dá vydělat, takže jednoznačný sukces. Samozřejmě si přitom ti vládci dávají pozor, aby se na jejich vlastním území ta droga nerozšířila – má to být zbraň vražedná, nikoliv sebevražedná.
Ale to není všechno… Co by, kdyby se ta drogově se mstící civilizace rozhodla vymyslet drogu ještě rafinovanější, drogu, která z definice drogou není, a přesto tak působí? Skočíme v tom virtuálním světě do 21. století, kde technologicky vyspělé civilizace euforicky tančí kolem digitálních vymožeností, umělé inteligence a čipů, které jsou čím dál víc mikro. Když takovým civilizacím podsune ona někdejší Říše drogu digitální, schramstnou ji i s poplatky, a ještě si to budou pochvalovat.
„Apka“ jako opium lidstva
A tak vymyslí Říše aplikaci, která své uživatele postupně nutí dívat se jen na ni, bavit se jen s ní, chovat se podle ní… a to s takovým obsahem, že populace mentálně degeneruje právě tak, jako fyzicky degeneruje při užívaní klasických drog. A mladá generace, tedy budoucnost a potenciál každé civilizace, je teď zcela upnutá k té aplikaci. A přestává sportovat, přestává se vzdělávat, přestává kriticky myslet, a dokonce přestává mít schopnost soustředit se, což je nezbytný základ pro jakýkoliv duševní rozvoj. Ta mladá generace stává se jen uniformní masou závislou na dopaminu z tanečků ještě přiblblejších influencerů, životních pseudomouder a podobného balastu. Taková generace do budoucna nebude schopna odolat nástupu té dávné Říše, jejímu velkému návratu na výsluní, protože bude poslušně a s nadšením dál konzumovat její digitální drogu, zatímco se jí civilizace rozkládá, jako kdysi ta Říše. A opět, samozřejmě, taková destrukční aplikace bude v Říši samotné velmi přísně regulována, aby nedošlo k likvidaci vlastní mladé populace.
Ještě že se nic takového neděje. Ještě že to je jen takové intelektuální cvičení, virtuální dějiny.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
