Den s handicapem

"Chvilku jsem se, přiznám, orientovala v téhle společnosti po svým," vzpomíná na první setkání s návštěvníky Dne s handicapem jedna z organizátorek akce Ladislava Šmejkalová. "Musím říct, že ve mně byla i taková určitá lítost z toho množství lidí, kteří mají takto znesnadněn přístup do tak hezkého města, ale nakonec všechno tak nějak plynulo, jak mělo....."

Počáteční rozpaky při kontaktu s handicapovanými návštěvníky Českého Krumlova připouští i další z organizátorů Tibor Horváth.

Den bez bariér v Českém Krumlově|foto: Lubor Mrázek

"Já jsem zpočátku byl v takových rozpacích, když najednou na druhé straně se mi ozval někdo a teď mi říká, teď jsem četl váš mail a už vám to posílám, a najednou mi řekne, že je vlastně nevidomý, a teď jsem honem rychle ani nevěděl, co mám říct, jak se mám zachovat. Anebo vůbec člověk neví, jak ho má vodit, zdali se ho dotknout, zdali vyslovit - a vidíte to, co jste viděl a tak dále... A nakonec zjistíte, že oni to taky tak říkají. Něco ohmatají a pak řeknou - já jsem to viděl. A pro zdravého člověka je to někdy těžké pochopit...."

Ano - právě úplně normální přirozená komunikace bývá často při setkání s postiženým člověkem kamenem úrazu. Zdravý člověk neví, jak o postižení toho druhého mluvit, či jestli vůbec o něm mluvit. A další věc - člověk někdy chce pomoci vozíčkáři nebo nevidomému člověku třeba při přecházení ulice, ale vlastně neví, jak na to. Pavel Slavko, kastelán českokrumlovského hradu a zámku, který v něm při Dni s handicapem pravidelně organizuje speciální prohlídky pro nevidomé návštěvníky i lidi na vozíku, říká, že právě tohle je Den s handicapem už naučil.

"My jsme se hlavně naučili zacházet s těmito lidmi. Do té doby měl člověk pocit, že je musí strkat, tahat, tlačit a pak se ukázalo, že toto vlastně handicapovaný člověk nechce, nechce být vláčen, strkán, držen, chce mít volnost, chce se sám podívat, on má svůj rytmus, svůj režim. Chce to jenom ho nasměrovávat a vytvářet mu vhodné prostředí."

Den bez bariér v Českém Krumlově|foto: Lubor Mrázek

A ještě jeden postřeh Ladislavy Šmejkalové...

"Ženský sice v sobě mají nějaký sklon k pečovatelství, ale takhle to, myslím, celé nestojí, celý Den s handicapem. Přesně s těmito pocity jsem do toho naskočila v tom prvním ročníku - lítost a pečovatelství - a pak najednou člověk zjistí, že ti lidé nepřijeli kvůli tomu, že se přijeli zařadit do normální skupiny turistů Českého Krumlova - s jediným rozdílem, že potřebují toho asistenta, který jim pomůže zdolat bariéry."