Člověk míní… (Fejeton Evy Kadlčákové)

Jelikož: Člověk míní a život mění. Žijeme v době, kdy nic nenaplánuješ. Ani fejeton. Protože jednoho dne na něj náladu máš a druhého už ne. Zatímco angličtí krasavci slavili narozeniny ve středu a ve čtvrtek a já měla zasednout ke psaní v pátek, vyhrotila se znovu koronavirová situace, nastoupily roušky a u nás v rádiu čtrnáctidenní směny. Všechno je jinak.

Spolu s organizací pracovní doby mění se pochopitelně i osobní plány. Můžeš zapomenout na víkend na chalupě, můžeš se rozloučit s radostným plánem dívat se na Tour de France, musíš odřeknout termín u lékaře, za tatínkem nestihneš dojet a práci, kterou jsi někomu slíbil/slíbila, ve svém volném čase neodvedeš. Protože už ho nemáš. Peníze si nepřivyděláš.

Ale: budeš mít pak dalších čtrnáct dní lehy! tour de France mezitím skončí, počasí se zkazí a kšeft bude pryč. Nicméně aspoň umeješ v klidu vokna! Jestli teda nebude furt lejt!

Jak slyšíte, organizační změny mi náladu nezlepšují. Stárnu. A přestávám je snášet se stoickým klidem. Vzpomínám na dobu, kdy jsem žila jako létavice. Kdy mi nevadilo (ba naopak) být jednu minutu tam a druhou jinde, vozit si kartáček v kabelce a netrvat na spánku ve svý posteli. Ty doby jsou pryč.

Má to ale i svá pozitiva: Moji blízcí se na mě mohou spolehnout, netrápí se otázkou, kde ta holka zase lítá, co tam dělá a proč o sobě nedává vědět. Děti jsou šťastné, že máma se motá kolem hnízda, průběžně plní ledničku a urovnává větývky do úhledného tvaru.

Čili: vygruntuju! Obdobně, jako jsem provedla dokonalý a pohodový jarní úklid, zrealizuju si letos i ten podzimní. Na Vánoce napeču a možná, jak nám zvenčí vyhrožují, stihnu ve svých čtrnáctidenních přestávkách i úklid velikonoční.

Jestli to tedy moje zdraví, rádio a republika mezitím nezapíchnou…

Poněvadž: život mění. Velmi často ale v závislosti na tom, jak člověk míní. Kéž míní moudře!