Cizinci se v Budějovicích učí česky a odhalují historii železné opony

Mezi účastníky letního kolegia na Jihočeské univerzitě jsou Kristine z Vídně a James z Chicaga. „Babička se mnou vždycky mluvila česky, ale já jsem s ní mluvila německy. Teď se také učím gramatiku a psaní,“ říká Kristine.

James se začal češtinu učit spíš pro zajímavost, ale do Českých Budějovic přijel na letní školu už podruhé. „Mám hodně přátel, jejichž předci jsou z Československa. Normálně se o tom nebavíme, pokud nemáme důvod, například cestu do Čech. A pak lidi říkají: Ó, můj děda, můj táta byl odsud. To je super,“ komentuje.

Účastníci kolegia se v Českých Budějovicích často učí jazyk svých prarodičů z druhé strany hranice. Platí to o Češích i o Rakušanech.

Do rodinné historie se jim může hodit i přednáška Vojtěcha Ripky z Ústavu pro studium totalitních režimů o dějinách železné opony. „Železnou oponu se snažíme představit jako něco, co je prostorem pro poznávání, pátrání a objevování,“ popisuje.

Se zájmem se přednášky zúčastnil student Jiří Hucek ze Strakonic. „Největším překvapením asi bylo, že v době železné opony na hranicích zemřelo zhruba 260 lidí. To jsem nečekal, že to byl tak veliký počet,“ komentuje.

Na hranicích zastřelili bratry ve věku 17 a 18 let, pak zmanipulovali důkazy. Případ řešil soud až po revoluci

• Upravit
• Smazat

Chmurné příběhy se odehrávaly na pohraniční linii mezi jihočeskými Cetvinami a Tichou. Jeden z nejtragičtějších je spojen s pokusem tří bratrů utéct před komunistickým režimem.

Vojtěch Ripka nechal studenty také srovnávat texty komunistické a americké propagandy z éry studené války. „Spíš by to mělo vést k tomu, aby byl člověk kritický a obezřetný k jakémukoli textu. Taková dovednost se hodí při čtení dnešních médií,“ dodává.

Teoretické znalosti doplní organizátoři výletem do českého pohraničí, konkrétně na Novohradsko do skanzenu státní hranice a železné opony. „Potom se pojedeme podívat na to nejhorší, paměť krajiny. Na první pohled nádherné Novohradské hory a pak najednou málem spadnete do studny, která tam zůstala po původní vesnici. Přijdete na to, že tam stály domy. My máme mapu, díváme se, kde byla jaká vesnice a povídáme si příběhy těch vesnic,“ líčí jedna z organizátorek Dana Pfeiferová.

Mladí Češi a Rakušané v jižních Čechách nechají svou stopu. Pro skanzen železné opony v Nových Hradech přeloží doprovodné texty k výstavě do němčiny.