Až do vysokého věku člověka udrží ve formě poesie

K tématu stáří mne na začátku roku přivedl prostý statistický údaj. Podle úřadů, konkrétně České správy sociálního zabezpečení totiž u nás přibývá stoletých. Lidí s tříčíslicovým věkem dnes v Česku žije dobrých jedenáct set. Přesně 1103. To je alespoň lednový tedy zatím nejčerstvější údaj. Pro srovnání. Ještě předloni bylo sto a víceletých obyvatel jen devět stovek. Asi nikoho nepřekvapí, že dlouhověkost je zatím výsadou žen, které možná umějí zdravěji žít, než muži. I v jižních Čechách platí tuhý nepoměr mezi stařečky a stařenkami, osm ku osmatřiceti.

Jako poslední rozšířila řady stoletých Jihočešek paní Marie Vondrová, která se narodila 30. prosince roku 1912 v Lékařově Lhotě u Sedlce. Dnes žije v Domově pro seniory Hvízdal v Českých Budějovicích. V jiném českobudějovickém domově seniorů jsem se seznámil s Libuší Kolářovou, která mne doslova ohromila svou geniální pamětí.

Sedmaosmdesátiletá Libuše Kolářová odmalička miluje poezii. Díky své mamince, která dětem od rána do večera zpívala a přednášela říkanky i dlouhé vznešené básně, si Libuše přednes a ušlechtilou podobu mateřského jazyka zamilovala.

I ve svém pokročilém věku umí Libuše Kolářová z paměti recitovat desítky básní. A nejen těch, co si pamatuje z dětství. Čas od času přidá nový kus do svého repertoáru. I když učení novým básničkám už prý nejde tak hladce. Příznakům stáří se totiž úplně vyhnout nedá, a tak je prý pro Libuši největší problém vzpomenout si na to, co měla včera k obědu.