Altsaxofonista s nádherným tónem Earl Bostic, ale i století od narození velkého kontrabasisty a jazzového rebelanta Charlese Minguse
V superlativech se psalo o brilantním altsaxofonistovi Earlu Bosticovi, i když ortodoxní jazzoví fandové jeho technicky dokonalou hru úplně nedocenili. Nejspíše kvůli komerčním úspěchům, kterých dosáhl.
Earl Bostic se narodil 25. dubna roku 1912 v Tulse v Oklahomě, tedy před 110 roky. Některé zdroje jej o rok omlazují, ale fotografie náhrobku snad výmluvně potvrzuje uvedený letopočet. Profesionálním muzikantem se stal v osmnácti letech a v šestadvaceti se poprvé objevil v nahrávacím studiu společně s věhlasným kytaristou Charliem Christianem.
Předtím ale prožil nějaký čas vyhráváním na neworleanských parnících. Pak vystřídal řadu lokálních bandů. Věhlasu a obliby se dočkal až po válce, kdy postavil svůj vlastní orchestr.
Saxofonista Earl Bostic svým tónem a virtuozitou ovlivnil plejádu jazzových es a saxofonistů. Ve velké úctě ho měl jako inspirátora John Coltrane, rád s ním jamoval Charlie Parker a také by mělo být zmíněno, že Earl Bostic patřil k průkopníkům rhythm and blues.
Jeho nahrávky měl velmi rád legendární český swingař Ferdinand Havlík. Byl to i dobrý autor známých písniček. Earl Bostic rovněž aranžoval pro významné orchestry Gena Krupy, Lionela Hamptona nebo Paula Whitemana.
A jako instrumentalista měl několik hitů – dva z nich (Flamingo a Harlem Nocturno) zaznějí v půlhodince plné dobrého swingu, potažmo jazzu – i s dalšími zajímavostmi a samozřejmě i s připomínkou stého výročí narození fenomenálního kontrabasisty i jazzového rebelanta Charlese Minguse.
Související
-
Velkopáteční swingové a jazzové zastavení s proslulými baladami i písničkami Josefa Kainara
Jednoho březnového dne roku 1939 přišla třiadvacetiletá Billie Holiday k mikrofonu v newyorském klubu. Pak syrově a emotivně zazpívala: „Jižní stromy nesou divné ovoce...“
-
Dubnové přeháňky, trochu bossa novy, Milord ve smutných souvislostech i swing podle Mikiho Ryvoly
Není vyloučené, že vás zastihla nějaká dubnová přeháňka, a tak možná budete ještě vnímavější k tomu, že jako první skladba ve swingové a jazzové náladě zazní April Showers.
-
Duben, první duben, vítr z dlouhé chvíle mračna prohání, zpívá Gustav Brom
„Duben, první duben, vítr z dlouhé chvíle mračna prohání, je tak rozmarný jak mladá plavá paní, pro kterou už týden jsem tak nešťastný.“ Ano, je Duben, první duben...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...
Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Lidský faktor
Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová
