Adalbert Stifter: Lesní pěšina

„Vyprávěli mi, že při mém narození hrozně bouřilo a sněžilo, a já měl hned velice křičet, ačkoli se mé stáří dalo počítat teprve na minuty…“ Napsal v roce 1860 tehdy pětapadesátiletý Stifter do dopisu jedné své známé.

První literární pokusy budoucího spisovatele spadají už do jeho dětství, pokoušel se prý popsat hromobití.

Ačkoli rád psal školní slohy a různá pojednání, do větších spisovatelských pokusů se Stifter pustil až při studiu práv ve Vídni. Nic z toho ovšem neposkytl k otištění.

Teprve jako dospělému pětatřicetiletému muži – někdy od roku 1840 – začaly mu jeho příspěvky otiskovat v časopise Wiener Zeitschrift, v almanachu Iris a v některých jiných ročenkách.

V roce 1845 vyšla jeho novela Lesní pěšina. Úryvek z ní načetl v roce 1993 Rudolf Pellar.

V roce 1857 vyšlo jedno z vrcholných Stifterových děl román Pozdní léto.

Během práce na asi nejznámějším a určitě nejobsáhlejším románu Vítek o Vítkovi z Prčice, zakladateli jihočeského rodu Vítkovců, se u autora objevily zdravotní problémy. 26. ledna 1868 se zřejmě kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu Adalbert Stifter pokusil o sebevraždu. V kómatu ležel až do 28. ledna, kdy v Linci zemřel na cirhózu jater. Bylo mu 63 let.