Živočišná buňka je měkoučká, elektrická a v jádře má knihovnu s kuchařkami, líčí patolog
Lidská buňka se neliší od zvířecí. Patolog Josef Kult, který pitval a zkoumal pod mikroskopem obě tkáně, přísahá, že nepoznáte rozdíl například mezi plicní buňkou člověka a plicní buňkou hada. Stejně jako zvířata mají i lidé pět druhů tkání. Na rozdíl od rostlinných buněk jsou ale ty živočišné méně zřetelně ohraničené, a aby se s nimi mohlo pracovat, musejí se barvit.
„Živočišná buňka je měkoučká, má na povrchu fosfolipidy,“ popisuje patolog Josef Kult. „To je úžasná věc, tři vrstvy. Fosfolipid má hlavičku z fosforu, za ním je takový ocásek mastné kyseliny a je to poskládané tak, že fosfory jsou zvenku a zevnitř a mastné kyseliny mezi tím, takže vzniká taková polopropustná membrána,“ upřesňuje.
V membráně buňky jsou ale podle něj zároveň díry s pumpičkami, které neustále pumpují draslík do buňky a sodík ven. „Musí to být kus za kus a následkem toho vzniká na membráně elektrické napětí a ta buňka je elektrická,“ vysvětluje patolog.
Čtěte také
„To ale ještě není zdaleka všechno, protože membrána je prošitá receptory na nejrůznější věci. Receptor je taková nitka, která zvenku kouká, co se děje. A když tam přistane věc, která tam má přistát, tak buňka hned ví, co má dělat,“ dodává.
Josef Kult vypráví, že když signální bílkovina dá buňce třeba povel vyrábět estrogeny, buňka musí vědět, co a jak. „Musí jít do knihovny, to jsou chromozomy v jádře. To je vlastně jenom obrovská knihovna s kuchařkami. A tam musí vědět, v které knize, v kterém chromozomu a na kterém místě, je ten recept na estrogen. Musí si ho umět rozbalit a přečte si, jak se to dělá. A tam je zase mechanismus, který nakonec dojde k tomu, že se vyrobí estrogen,“ líčí.
Nádherné vyprávění muže, který se profesně pohybuje mezi životem a smrtí, patologa Josefa Kulta, si poslechněte v magazínu Zdravíčko.
Související
-
I ten největší blbec má DNA sahající od Slunce až za Pluto, vysvětluje s úsměvem biolog
Když Johan Gregor Mendel poodhalil základy dědičnosti, ještě nevěděl nic o DNA. Ani o tom, jakými fascinujícími způsoby jsou jím objevená pravidla dědičnosti zajištěna.
-
Buňky lidského plodu se v těhotenství přesouvají do matky, chodí tam na zkušenou, popisuje biolog
Lidstvo se vyvíjí, ale jeho DNA prakticky ne. Jak se ukazuje, naše zkušenosti se do genetické informace nepropisují. Tvrdí to alespoň zoolog a evoluční biolog Jan Zrzavý.
-
Chronická lymfatická leukémie vzniká z buněk, které nás mají chránit. Lék vyvíjí čeští vědci
Milníku při výzkumu leukémie dosáhli čeští odborníci. Tým Marka Mráze získal americký patent na využití speciálních proteinů jako léčiva pro nádorová onemocnění krve.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
