„Za měsíc v Himálaji jsme se myli třikrát,“ říká horolezec David Kovařík
„Být horolezcem není nápad, ale postižení,“ tak začal svoje vyprávění David Kovařík, producent, horolezec a účastník expedice Mt. Abi.
S dvěma dalšími Jihočechy – Martinem Kleštincem a Tomášem Svobodou – se z nepálské části Himaláje vrátil před několika dny. Bohužel s nesplněným cílem: prvovýstup severní stěnou zmíněné hory skončil necelých dvě stě metrů pod vrcholem. Stopku třem mužům na jednom laně vystavilo počasí. Z nepokořené velehory tedy nakonec sestoupili s pokorou…
Cyklon nás jenom líznul
„Jižní stěnu slezl poprvé sám Sir Edmund Hillary v roce 1953, když se připravoval na výstup na Mt. Everest. My jsme se rozhodli vydat severní cestou, která je mnohem náročnější – prudší, zčásti v ledu a v takzvaném mixu, to znamená skála a led. Čekali jsme na konec září, kdy je po monzunu nejpříhodnější období roku pro takový výstup. Ale přišel cyklon. V západní části Himaláje i hodně zabíjel. Nás to jenom „lízlo“, ale i tak nám bouře zničila basecamp,“ vypráví David, který se přesto se svými dvěma souputníky rozhodl pro vysněný výstup.
Expedice Mt. Abi si vybrala za cíl prvovýstup logickou linií severní stěnou jednoho z vrcholů Mt. Abi (6103 m) na severozápadě Nepálu v centrální Himálaji.
„Vyjasnilo se, počasí bylo ideální, ale na zemi leželo skoro padesát centimetrů čerstvého sněhu. Doufali jsme, že si sedne, ale to se bohužel nestalo. Byl kyprý, propadal se a utrhával v podobě deskových lavin. Jednu takovou jsme na konci druhého dne utrhli i sami.“
Sestup mohl být stejně nebezpečný jako pokračování v cestě
Asi sto padesát výškových metrů pod vrcholem se trojice třicátníků rozhodla svůj prvovýstup na Mt. Abi vzdát: „Před námi byl sněhový kuloár, kryl skálu a nebylo vůbec patrné, jestli jsou na ní úchyty, které by nám poskytly jištění. Hrozilo, že budeme třeba den odhrabovat sníh, vyčerpáme se a stejně nic nenajdeme. Museli jsme se rozhodnout. Třetího dnes jsme si přivolali vrtulník. Sestup mohl být stejně nebezpečný jako pokračování v cestě.“
Velehory člověka skutečně učí pokoře, přitakává David: „Člověk si uvědomí, co jsou skutečné problémy a co ne. Učí se řešit je rychle a racionálně, s ohledem na další dva, kteří jsou s ním přivázaní na jednom laně. Jeden druhého nesmí ohrozit.
Samozřejmě, cestou dolů si říkáte, měli jsme to ještě zkusit, třeba by to šlo tak či onak, ale po bitvě je každý generálem. Tam nahoře přišlo – a muselo přijít – rozhodnutí společné a jednoznačné.“ A tam dole? „Dojde vám, že žijeme v blahobytu, že třeba teplá voda není samozřejmost. Nepálec si pro ni musí do řeky a pak si ji ohřát nad ohněm. My se za těch třicet dní v Himaláji myli třikrát. Jednou v řece a dvakrát jsme vyměkli a zbaběle se osprchovali v táboře,“ směje se. A domů, do českobudějovické kotliny, se navrací smířený a zklidněný. „Ale že bych míň nadával než dřív, toho se asi dočkat nelze…“
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
