Veselý mezigenerační slovník: Gramofon
Dnešní děti žijí v poněkud zrychleném tempu a s rostoucím technologickým vývojem společnosti se vzdalují staré generaci, která žila zcela jiným životním stylem. Mnoho výrazů z aktivní slovní zásoby dětí mizí – takovými výrazy mohou být např. gramofon/gramec, dráťák či tranďák.
Gramofon je přístroj, který reprodukuje zvuk zachycený na desky. První gramofony se objevily na konci 19. století. Slovo vzniklo umělým spojením dvou řeckých základových slov: gramma = psaní, nápis a foné = hlas, zvuk, tón. Gramorádio pak byl gramofon s rozhlasovým přístrojem v jedné skříni.
Jeden z typů gramofonových desek neboli gramodesek bylo elpíčko, tj. dlouhohrající deska. Dlouhohrající desky byly vyvinuty po druhé světové válce. Slovo elpíčko vzniklo z anglické zkratky LP (tzn. long play). Iniciálové zkratky cizího původu se většinou čtou hláskovacím způsobem: LP deska se četla buď hláskováním českým [el pé], nebo původním anglickým [el pí], z toho pak hovorově elpíčko. Přípona -íčko nebo -éčko je charakteristická právě pro pojmenování vzniklá na základě písmenných zkratek (např. elpíčko, ábíčko, cédéčko, embéčko).
Vedle elpíček existovaly i menší desky, takzvané singly. Slovo singl vzniklo z anglického spojení single play (zkráceně SP, hovorově espíčko). Na každé straně byla obvykle jen jedna písnička, ba přímo hit, šlágr.
Méně známým typem gramodesky bylo épéčko (z angl. zkratky EP – extended play), které mívalo na každé straně dvě až tři písničky.
V 80. letech jsme gramofonu slangově říkali též gramec. Pak byl analogový záznam postupně nahrazován záznamem digitálním a gramofonové desky byly vystřídány CD a DVD disky – odtud vznikla slova cédéčko a dévédéčko, ba i dývídýčko. Fakt, že se v praxi některé zkratky čtou jak počeštěně, tak s nápodobou cizí výslovnosti, je způsoben především vlivem rostoucího kontaktu s cizími jazyky (např. zkratku televizní stanice HBO můžeme vyslovovat jako [há bé ó] i [ejč bí ou]).
Slangovým výrazem dráťák se označoval první typ rozhlasových přijímačů, kde se přenos zvuku realizoval přes kovové linky, dráty (tak fungoval rozhlas po drátě, místní rozhlas). Novější rádia byla tranzistorová – proto se jim lidově říkalo tranďáky. Tranzistorové rádio mělo v sobě polovodičovou součástku (tranzistor) a také baterii, proto šlo přemístit, bylo přenosné, tedy mobilní.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
