Věra Průdková žije s divadlem. Je baletkou, manželkou šéfa opery a matkou ředitele

S Věrou Průdkovou jsem se poprvé setkala v českobudějovické Bazilice, kde pod jejím přísným dohledem probíhala prestižní firemní akce, kterou jsem tehdy moderovala.

Podruhé jsme se viděly, když mě pozvala do rozhlasové kavárny, abychom začaly s přípravou přísně utajené velkolepé oslavy kulatých narozenin jejího manžela. Do poslední chvíle se Josef Průdek opravdu nic nedozvěděl.Přišel na představení podle fermanu. Když se před plným sálem přestalo zničehonic hrát a začalo se gratulovat, chvíli to nedokázal pochopit.

Pak jsme se s Věrou potkaly na Silvestra, v divadle, při natáčení v rozhlase a mě začalo docházet, že je to žena plná energie, které osud zadarmo nikdy nic nedal. A že je to vlastně obdivuhodná bojovnice. Že se vždycky dokázala se vším poprat. A že musela několikrát začínat znovu.

Věra se už jako malá zamilovala do baletu. Pak do divadla. A pak do Josefa Průdka. V roce 2012 se nečekaně dozvěděla, že její muž má vést operu pražského Národního divadla. Bylo pro ni těžší přestěhovat celou rodinu do Prahy a tam hledat nové místo životě, nebo se pak po několika letech v hlavním městě opět vrátit na jih Čech a znovu si zvykat na odlišné životní tempo i prostředí?

A vedl ji osud opět k oboru, ve kterém se našla? Myslím, že ano. Během našeho povídání totiž několikrát zopakovala: „Ten Pán Bůh mě asi musí mít rád.“

Vyprávění Věry Průdkové si můžete poslechnout v pořadu Jihočeši (1. část a 2. část).