Velká řepková pole jsou pro včely monodietou, která jim neprospívá, připomíná včelař

21. říjen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy včela

Je skvělé bydlet na dobré adrese. V nadneseném slova smyslu to platí i o včelách. Místo, kde stojí úly, je pro jejich život zcela zásadní. V České republice se včelaří hlavně v kulturní krajině, z níž čtyři miliony hektarů, tedy 55 procent tvoří zemědělská půda.

Množství všech pěstovaných plodin se za posledních třicet let snížilo, pouze řepka se zvýšila o 400 procent. „Pro včelstva je to monodieta. Byla zvyklá na pestrou stravu v minulosti. Neprospívá jí ani chemizace,“ připomíná včelař Václav Krištůfek.

Mizí pestrost krajiny. Na většině polí se pěstuje kukuřice, obilniny, řepka a jen občas jiná plodina. Množství medovicového medu v posledních letech zásadně ovlivňuje kůrovcová kalamita. „Vidíme velké úbytky smrkových monokultur. Ubývá tak zdroj potravy pro mšice, díky kterým vzniká medovicový med,“ vysvětluje Václav Krištůfek.

Má to ale i pozitiva. Přínosem jsou porosty na pasekách – roste tam mnoho mladých rostlin, ostružiní, což přináší nový zdroj potravy.

V posledních třiceti letech došlo k úbytku chovu prasat, skotu a ovcí. Zvýšil se naopak chov koní a včelstev. Když se snížil chov skotu, snížily se také plochy s pícninami. To je pro opylovače špatné, nemají dostatek potravy.

Ve městech je pestřejší nabídka pylu a nektaru než v zemědělské krajině, kde je od půlky května do začátku června období hladu. Skončí kvetení řepky nebo akátu, nekvete lípa, a to znamená pro včely nedostatek potravy.

Ten se odrazí na zdravotním stavu včelstev. „Začnou plodovat a potom nemají dostatek potravy. Ještě horší dopad to má na včely samotářky, které nemají zásoby,“ říká včelař s tím, že med z města vyhovuje všem parametrům a není horší než med z kulturní krajiny. Naopak neobsahuje pesticidy.

Spustit audio

Související