Soňa|Milá Zorinko,proto ,že dítě nezná pocit strachu a nebezpeči, dělá lumpárny. Kdo znal Děčín a Pastyřskou stěnu se zámečkem, tak si dovede představit jaký pocit mám po 70 letech . Je to vysoká skála na které byly připevněné lávky a kramle pro kontrolu, aby mohli zasáhnout v případě k odstranění uvolněných kamenů. Můj otec když se to dozvěděl, no to by vix. Jen vzomínky nám zůstanou. Přeji všem krásnou noc
Kalika|My jsme v první třídě ze zvědavosti pustili sirénu. Průšvih jak hrom, lidé byli na polích a letěli domů že někde hoří. Školník byl hlavní hasič a ten přiletěl i v uniforně. Začalo vyšetřování, doma pak "odměňování" a všichni na vesnici nám pak říkali hasiči. Trpím každou první středu v měsíci když je zkouška sirén, to se mě vždy vybaví i po 60 letech ten děs co jsem zažila. Že Slovácka zdraví Kája
Dana z Blatné |Krasnou noc všem posluchačům a Vám paní Zorko děkuji za téma vděčného vzpomínání na dětství. Prožila jsem dětství 5-15 let v jihočeské vesnici. Bydleli jsme na okraji ve vile cihelny a kolem louky, kopce a rybníky. Dobrodruzstvi se nabizelo celé dny. Parta vesnicka "horňáci a dolňáci" se schazela u kapličky ve středu vísky. Tam desitky her a v prevaze kluků jsem si hrála i na vojáky a indiany i já ráda. S fantazii sobe vlastní jsem zpivala v louce do slunečnic, pásávala tetě kravičku Malinu a tam jsme stavěli posedy na stromech a vařili co se dalo, co jsme donesli a priroda dala, vystavěli i pec Na 3 rybnicich v zimě bruslili (hrala jsem i hokej s kluky) Respektovali mne a já ty starší také. Parta úžasná tvořivá i plavat jsme se naucili sami. Starší dohlédi na mladší děti a občas se i zabojovalo "horni x dolní". Behali jsme po lese a kolem rubniku u kapličky. Prazdniny jsem pomahala rada tete či babicce s hospodarstvím a zvířátky. Stejne jako u babicky pěšky 3 km. A ja stale pendovala mezi vesnicemi. Teta mne dala zaklad vaření a pečeni a pekly jsme spolu i starsim sestrenicim na svatby. Zato mne brala vlakem po cele republice na návštěvy ( mela režijní. A ja bavila vagóny cestou. Take jsem si skočila s velkym destnikem z mostu do.sena. Zážitků i poučení mnoho. Vzpominky ktere nestarnou i po 50 letech .
Vratila bych rada cas detakych her a dobrodružství a přála bych toto vnoučatům.
Dana|Hezký večer všem a těším se na příběhy. Jedno dobrodružství popíšu z dětství. Bydleli jsme na vesnici blízko řeky, je to hodně let a tehdy tam bylo celkem hodně vody a řeka zamrzala, byl tam hodně tlustý led a jak tálo, my jsme led prosekali na velké kusy a na těch krách jsme se plavili po vodě, odráželi se dlouhými holemi. Někteří se i vykoupali v ledové vodě, z dnešního pohledu se divím, že se nikdo neutopil. Ale všichni jsme doma dostali obrovský výprask, na ten si pamatuju dobře a tomu se taky ani nedivím.
Sváťa z Brna|Dobrý večer vám všem odvážným linkařům i Vám paní Zorko.Nádherné téma ,které by naplnilo několik večerů.Na co vzpomínám ? Žil jsem v Posázaví v Kácově a těch dobrodružství nebylo málo.Tak třeba návštěva dvou neveřejných jeskyní,průzkum kostelní věže, setkání s voraři a krátká jízda na voru.Jako odvaha se počítal i skok do jezu ale i pomoc při hašení požáru lesa kolem trati, k čemuž v létě docházelo často.A jako dospělý ? Záchrana lidí při autonehodách ,poskytnutí první pomoci jako člen ochranky.Dalo by se vzpomínat i na vojenskou základní službu , na utkání ve volejbalu či na účast v TV soutěžích.Ale bylo toho už dost.Všem držím palce , pokud vás nějaké dobrodružství zastihne. Váš Sváťa
