Úterní Noční Linka: Moje první zaměstnání

9. červen 2020

Jak na ně vzpomínáte? Byl pro vás těžký nástup do práce po vysoké, nebo střední škole? Nebo jste začali pracovat ještě dříve? Bylo pro vás náročné přizpůsobit se pracovnímu režimu? A bylo v době vašeho nástupu do prvního zaměstnání těžké práci vůbec sehnat?

Nástupem do prvního zaměstnání se život člověka velice změní. Studenti se často těší, že už je nečekají žádné domácí úkoly a stres před zkouškami, žádné přednášky a mnoho usilovných let bez peněz, žádné biflování tlustých skript a výroba taháků. Na druhou stranu zábava o přestávkách s přáteli je u konce, s mnohými už se neuvidíte. Nastoupíte do zaměstnání a už si nemůžete dovolit nepřijít tak jako na přednášky, když se vám nechce vstávat, nastoupí přísný pracovní režim, kterého se člověk musí držet, aby si místo udržel. Nastoupí nová autorita v podobě nadřízených, které musíme chtě nechtě poslouchat. Také ale nástupem do práce získáme nové přátele v podobě kolegů, staneme se snad finančně nezávislými. A platilo dříve a platí stále, že je velmi důležité, jak do zaměstnaneckého stavu vkročíme, jak se v nové práci uvedeme. Pamatujete ještě, jak se vám nastupovalo do prvního zaměstnání?

731xxx507|V ROCE 1959 NA UMISTENKU JSEM BYLA V ODBYTU FAKTURACI ZA 64O KC HRUBEHO V 67 JSEM NASTOUPILA JAKO MZDOVKA A ZUSTALA TAM AZ DO DUCHODU V ROCE 1997 HELENA
739xxx217|zdravim pani co pracovala ve slezanu.ja tam vydrzela mesic a je mi moc lito ze slezan uz neni.sylva.
Věra|V roce 1961 jsem nastoupila do zaměstnání jako sekretářka výrobního náměstka . Práce mně moc nebavila, raději jsem měla na ekonomce účetnictví. Ale píši Vám tuto zkušenost - všude na dveřích kanceláři bylo napsáno - oslovujeme soudruhu, soudružko, zdravíme Čest práci. Soudruh náměstek mne poslal k vedoucímu mzdové účtárny s nějakými papíry, tak jsem zaklepala, ozvalo se dále a já pozdravila Dobrý den. A nic. Ten dotyčný soudruh ani nezvedl hlavu od papírů tak já znovu s pozdravem dobrý den čekala, až se zeptá, co chci. A on sundal své brýle, přes ně se na mně podíval a rázně mně upozornil, Ty nevíš soudružko, jak se zdraví? Já na to já nejsem soudružka tak zdravím, jak mně to rodiče naučili. A bylo zle. Tak jsem byla přeřazena do účtárny, byla jsem šťastná, že budu dělat to, co mně baví. A jestli ještě můžu trochu zdržet - pracovalo se i v sobotu a o Silvestra r. 1962 jsem musela být v práci i celé odpoledne, protože jsme s mým vedoucím hledali v uzávěrce chybu 3 haléře, o které nevyšla uzávěrka. Ale našla se, tak to bylo fajn a my jsme jeli s odpolední směnou domů. Můj šéf mně naučil velice poctivé účetní práce, to se neslo se mnou celý životní profesní dráhu. Zdravím Vás, paní Zorko a všechny posluchače Noční linky - bezva pořadu pro nespavce . Věra
Jana|Zdravím paní Zorko Vás, i ostatní posluchače. Já jsem nastoupila do prvního zaměstnání před 48 lety, to ještě nebyly počítače, měli jsme kolem čtyř set zaměstnanců, obchodovali jsme se vším možným, opravdu od železa až po vejce, kuřata, dobytek i zlato, pracovní pomůcky, krmiva, chemikálie, měli jsme asi 8 poboček a každý den to byly takové hromady dokladů, které jsme zapisovali do sumářů, že jsme s tím měli opravdu hodně práce. Jen v této účtárně nás sedělo osm a pak jsme ty sumáře sečítali. Bylo tam velice rušno, prace jsme tam měli opravdu hodně, ale všechno jsme zvládli i bez počítačů, moc ráda na to vzpomínám, když se potkáme s bývalými kolegy, říkáme si, že to až není možné, co jsme všechno za pomocí tužky a sečítačky dokázali.
Alena|Já když jsem nastoupila před padesáti lety do prvního zaměstnání, tak jsem seděla v kanceláři se dvěma kolegy, oba už nežijí, ale v dobrém na ně vzpomínám. Pracovali jsme už od 6 hodin a vlak přijížděl dřív, tak kolega vytáhl harmoniku a hrál a druhý kolega bubnoval na kryt od té harmoniky. Bylo to opravdu fajn a dnes se to opravdu už nezažije. Někdy se hrálo i po pracovní době, něco se oslavovalo, bylo veselo, krásná doba, nezapomenutelná. Dobrou noc všem.
...mail 1|Milá paní Zorko. Po vystudování průmslové koželužeské školy v Otrokovicích jsem na umístěnku dostal práci v tehdejším závodě ZAZ /závody Antonína Zápotockého/ jako chemik. Práce mě bavila, ale pomalu jsem si zvikal na ubytování v soukromí, jelikož jsem zde nemohl realizovat své koníčky tak, jako doma u rodičů v Hodoníně. V mém prvém zaměstnání jsem mohl využít své teoretické znalosti přímo v provozu. Vladimír z Přerova přeje Vám paní Zorko a všem posluchačům hodně zdraví a pohody.
Frantisek Svaricek|Dobry vecer pani Zorko a posluchaci nocni linky.Moje prvni povolani zaclo v roku 1958 a trva dodnes a doufam ze jeste par roku potrva.V soucastne dobe dost casto urcuji diagnozu starych domu,receno medicinskou mluvou.Jedna se vetsinou o stare domy kde je spatna statika,tuto cinnost delam rad a zadarmo.Jeste jednou vsechny zdravi Frantisek,a za pozdrav pani Elisce z Fulneku dekuji a taky ji zdravim.
Martina|Krásný večer všem. Moje první a zároveň celoživotní zaměstnání začalo v roce 1972. Po maturitě jsem nastoupila do jedné firmy jako účetní, později jako mzdová účetní. A tak mi to vydrželo 43 let. Asi jsem to dělala dobře a musím říct, že mne to i velmi bavilo. Když jsem po těch letech odcházela do důchodu, koupila jsem nějaké pohoštění a zastavila jsem se v cukrárně i pro dort a pan prodavač mi říká: proboha, a kde vás tak dlouho chtěli? Jen na závěr ještě podotýkám, že jsem snad byla dobrá, když mne chtěli, ale například za posledních patnáct let se třeba u nás vystřídalo jedenáct ředitelů.
autor: zos

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu