Marcela|hezkou noc přeji,
mám dva obory, jako pomocná kuchařka a jako pečovatelka. Tu kuchařku mi vybrala mamka. Protože pořád do mě šila, že jednou se vdáš ,, a budeš muset vařit. No určitě to znáte, když Vám obor vybírá někdo z rodičů.
A ten druhý pečovatelka , tak tam jsem si to vybrala sama, protože jsem chtěla být tenkrát zdravotní sestra a vždycky jsem chtěla pomáhat lidem. Problém bylo, když jsem chtěla jít na zdravotní školu. Tak to bylo problém v učení, tak že když jsem jí dělala při době povolání , Tak nás do druhého ročníku došlo asi 20 lidí z 65 lidí.
Nic méně , mě to na zdrávce také moc nešlo. Tak jsem se v roce 2005 vyučila pečovatelkou,
ale bohužel stejně tu profesi dělat nemůžu, protože když jste osoba se zdravotním postižením.
A nemůžete dělat noční směny, u rotačních strojů , ve výškách nebo tahat těžká břemena.
Tak to potom je kolikrát problém. Najít práci.
Mám sice invalidní důchod, ale částečný . Ale znáte to, když Vám řeknou že jste mladá a že si vyděláte. No nic Vám nezbývá než být jen v chráněné dílny.
Mám nespočet kurzů, ale znáte to ani to nikoho nezajímá. Chodím na kurzy, učím se hrát na klavír , ale i když chcete jít svojí cestou , tak stejně máte kolikrát oči pro pláč , protože Vám spousta lidí není schopna poradit a pomoci.
Hraji na klavír, ale bohužel i když se s tím chci živit, tak se stejně najdou lidé , kteří Vám kolikrát podkopnou nohu, místo toho aby mi pomohli. Moc ráda bych se živila hudbou, ale nevím jak jít svou cestou.
Doufám že se najde někdo kdo mi poradí
s pozdravem Marcela z Děčína
.....mail 1|Dobrý večer,
pro mne bylo zaměstnání možností dalšího vzdělávání se. Byla jsem u jednoho podniku pětadvacet let, ale vystřídala jsem sedm židlí. Když mi můj stávající post již nic nového nenabízel a práce se mi stala každodenní rutinou, ihned jsem pátrala, zda se neuvolnilo v podniku nějaké místo. A znovu jsem se učila a vzdělávala. Řídila jsem se rčením:"Kdo si myslí, že se učí, bude vlasti chlouba. Kdo si myslí, že dost umí, začíná být trouba."
Zdraví Marie z Olomouce
frantisek svaricek|DOBRÝ VEČER P. ZORKO A POSL.N.L.JÁ OSOBNĚ SVOU PROFESI PROVÁDÍM UŽ BEZMÁLA 65 roků to znamená že mám co předávat nastávajícím generacím ale dneska je to tak že zedníků je málo a ti co do toho fušují tak to je trochu málo té profesi se musí taky rozumět jinak se může nadělat mnoho škody. ještě jednou vás zdraví FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.
