Šumavské holubičky věšeli naši předci nad stůl. Dnes je jako jeden z mála vyrábí řezbář Pavel Sarauer

„Holubičky vyrábím od roku 1991. Nejprve jsem je dělal ze dvou kusů, klasicky jako můj otec, ale později jsem začal vyrábět holubičky z jednoho kusu dřeva,“ popisuje řezbář Pavel Sarauer z Horní Plané.

Zatímco jeho otec vyřezával ze smrkového dřeva, on pracuje s dřevem lipovým. „Lépe se mi tak formuje tvar. Holubička je pak ale velice křehká, štípání je obtížné, a proto už mám na štípání zařízení, takzvané pojízdné nůžky. Holubičku tam upnu a pojízdným nožem štípu plátky,“ líčí.

Práce začíná u truhláře, s nímž Pavel Sarauer nařeže prkénka různé síly. „Namočím je, poté vyřežu profil křidélek a tělíčko, hlavičku a začnu rozkládat jednotlivá peroutka, ocásek dolu a křídla nahoru,“ upřesňuje řezbář.

Čtěte také

Asi 1600 figurek a 17 metrů dlouhé panorama. Krýzovy jesličky jsou lákadlem Muzea Jindřichohradecka

Základem úspěchu je podle něj kvalitní a vyschlé dřevo. „Nařezaná prkénka se namáčí ve vodě, až se nacucají v celém profilu. Pak řežu profil. Kompletní výroba jedné holubičky trvá asi hodinu,“ dodává. Pavel Sarauer navazuje na více než stoletou rodinnou tradici, šumavské holubičky vyřezával jeho pradědeček, dědeček i tatínek.

Výrobky Pavla Sarauera jsou tradiční součástí adventního programu v rodném domě Adalberta Stiftera v Horní Plané. „Každý rok se lidé ptají, jestli tady bude pan Sarauer. On na místě přímo předvádí celý proces výroby a také má na sobě svůj tradiční oblek, krásnou koženou zástěru, dřeváky a vlněné ponožky. Je to vždycky moc hezké a má to tady stabilní místo,“ potvrzuje vedoucí Lenka Hůlková.

Holubičky Pavla Sarauera bývají zastoupené na výstavách v Česku i v zahraničí. Jako dárek putují také do celého světa.