Pavel (Bumba) - Děčín|Zdravím Vás pane Sladký a všechny posluchače noční linky, Moje babička (z matčiny stany), byla původem z Ukrajiny a byla to žena pevných zásad a byla velmi statečná.. Ačkoli jsme neměli kam za ní jezdiit, protože bydlela kousek od nás, přesto jsme s ní zažili spoustu pěkných zážitků a příhod., Maminka na nás (byli jsme tři děti) byla sama, Otec v té době pobýval ve vězení jako politický vězeň a tak se babička snažila mamince všemožně pomáhat a často nás hlídala a chodilla s námi do přírody. Jednou jsme lezli s bráchou na velký strom a vylezli jsme pár metrů nad zem. Když jsme slezli dolů, řekli jsme babičce: "Že bys tam nevylezla?" Babička byla malé postavy a byla dost silná, Ale sebrrala se a vylezla asi třikrát tak vysoko neý já s bráchou, K ůdivu nás ii právě kolemjdoucích lidí- MOc rádi na naši babičku vzpomínáme,
Frantisek svaricek na|Dobrý večer p.Karle a posl. N.L.My jsme si neužili žádné prázdniny u žádného dědy ani babičky,protože jsme tady žádné nemeli,ale nás bratránek z Brna,Bertík Crha,ten knam jezdil na každé prázdniny,tak ten si snama užil,dobre i zlé,už bohužel nežije.Doufam že nám odpustil ta příkoří která jsme na něm páchali,brněnští kluci to měli na venkově vždy těžký.Jeste jednou všechny zdraví František že Židlochovic.
Dobromila Atalovičová|zdravim vas mily karle posluchaci ja jsem se bohozel moji babicky dedecka nedozily zemreli dosti mladi tak jsem je nepozali moji synove to sz
testi maji lasku sedecka
Alena|Moc Vás zdravím, pane Sladký a taky všechny posluchače Noční linky. No, na prázdniny u babičky dědečka nemůžu vzpomínat, protože jsem se u nich narodila a vlastně jsme u nich stále bydleli. Pak si rodiče postavili vlastní dům, narodil se mi i bratr, ale bylo to kousek od od obojích babiček i dědečků, protože bydleli ve stejné vesnici. Takže když jsem vyběhla z domu, za chvilku jsem byla u některé babiček a dědečků. Ale stejně jsem měla raději maminčiny rodiče, byli strašně hodní, moc se nám věnovali, spoustu nás toho naučili, oni kdysi vlastnili hospodu, takže babička skvěle vařila a pekla, uměla šít, vyšívat, plést, dědeček zase uměl kdejakou práci se dřevem nebo s železem, všechno nás naučil si sám opravit. Takže i když to u nich nebyly ty klasické prázdniny a byli jsme u nich prakticky denně, moc ráda na ně vzpomínám.
Vlasta|Dobrý večer přeji Vám pane Karle a posluchačům "Noční linky". Já jsem prázdniny nikdy u babičky s dědou neprožila. Mám vzpomínku na tetu (sestru tatínka), která měla už odrostlé děti, ráda cestovala a tak mně vzala asi na 10 dní po přízni. Takže jsme stihli Žďár nad Sázavou, Jakubov, kde přibrala další 2 moje sestřenice, dále Chropyň a nakonec jsme se usídlili v Litomyšli. Musím podotknout , že se nám věnovala a hlavně všude jsme museli obejít kostelíčky.
Zážitků jsem tehdy měla hodně, to se nedá ani popsat. Největší radost byla, když si maminka pro mně přijela. Máme 5 vnoučat ( a dnes už 5 pravnoučat). Vnoučatům jsme se hodně věnovali, hned po vysvědčení už byli domluveni, že se stěhují k nám. Měli jsme velkou zahradu, krytý bazén, psa, a hlavně jsme s nimi dělali výlety do okolí, lesa a nesměl chybět výlet do ZOO Jihlava. Hráli jsme různé hry, soutěže a rádi hráli karty. Potěší nás,když dnes na ty časy rádi vzpomínají a my s manželem taky,
Přeji klidnou noc a příjemné prožití letních dnů Vám všem!!
Marie|Dobrý večer s Noční linkou milý pane Sladký. Dnešní téma je pro mě nádherné zavzpomínání na dětství. Já jsem se u babičky a dědečka narodila. Pak jsem s rodiči bydlela v Praze, ale na prázdniny jsme všichni tři sourozenci jezdili k babičce a dědovi. Bylo to nádherné, to se nedá zapomenout. Měli jsme tam hodně kamarádů a opravdu jsme si prázdniny krásně užívali. Nejenže jsme měli hodně zábavy, ale také jsme babičce a dědovi pomáhali při česání ovoce, při sušení sena a i se zvířátky. Chodili jsme s dědou sousedovi o žních pomáhat stavět panáky obilí. A když bylo sklizeno, tak jsme ještě pro slepice sbírali klasy, které po žních na poli zbyly. Úžasné bylo pro nás celé léto, protože jsme bydleli u potoka se splavem kam jsme se chodili každý den koupat. Babička i dědeček nás naučili také mnoha pracím. Třeba prát prádlo na valše, máchat v potoce, krmit zvířata, podojit kozu. Babička nás učila i vařit a péct. Děda nás učil sekat trávu srpem nebo i kosou, sekačky nebyly. Tehdy nebyla ani televize, neměli jsme ani obyčejný telefon. S kamarády jsme hráli různé hry a podnikali jsme pěkné pěší výlety, protože jsme neměli ani kola. No bylo to úžasné, to by dnes mnoho dětí ani nechtělo. Ještě ráda vzpomínám na vyprávění dědečka co všechno prožíval ,když jako voják sloužil v první světové válce. Potom když prázdniny končily ,tak jsme byli všichni hodně smutní, nejen my děti, ale i babička s dědečkem. Byli to úžasní lidé, škoda že nejde čas vrátit zpátky. I když mám osm vnoučat a dvě pravnučky tak ty už prázdniny prožívají úplně jinak. Hezkou dobrou noc přeje Marie
Blanka Prostějov|Dobrý večer pane moderátore. Období prázdnin u babičky a dědy patří do mých nejkrásnějších vzpomínek.Žili na venkově v nedaleké Drahanské vysočině,kousek od lesa,měli malé hospodářství,o které jsme jako děti pomáhaly pečovat.Chovali drobné hospodářské zvířectvo,prasátko,kozu,králíky,slepice a husy.Jako dítě z města jsem byla zvířaty přímo fascinovaná,dokázala jsem je dlouhou chvíli pozorovat,bavilo mě třeba koze vyhledávat ty nejchutnější rostliny a pozorovat jak si spokojeně pochutnává a pomekává.V době mého dětství si každá rodina na vsi přes léto opatřovala otop na zimu,pomáhaly jsme sbírat v lese šišky a kolíky,babička si v lese vyhlídla suchárek /suchý strom/,který jsme skácely,rozřezaly a odnosily na dvůr,kde ho děda nařezal na polínka.S ostatními dětmi z vesnice jsme běhaly po loukách,po lese,chodily jsme se koupat na rybníček,sbíraly jsme borůky a lesní jahody,houby a babička nám z nich připravovala samé pochoutky.Měla jsem dědu i babičku velmi ráda,našla jsem si čas sednout si s babičkou za zahradou a povídat si o jejím mládí,nebo s dědou na dvoře vzpomínat na jeho životní osudy.Setkala jsem se jako městské dítě s životem na vesnici,nebyl mi cizí,v životě jsem dokázala být pracovitá a postarat se po vzoru svých prarodičů o svoje životní potřeby a třeba i z mála vykouzlit dobré jídlo,uvařit marmeládu,nasušit houby na zimu,nasbírat a nasušit bylinky na čaje......Tak to jsou moje vzpomínky na dobu her a malin nezralých,zdravím do éteru svoje venkovské kamarády z malebné vesničky krásného jména /pokud poslouchají,určitě se v mé vzpomínce najdou/,všem na lince přeji pěkný poslech a vzpomínání. Blanka z Prostějova.
Marcela |Dobrý večer,
to byly časy jezdila jsem se svým o 4 roky starším bráchou , vždycky když byly prázdniny.
Babička s dědečkem měly barák s velkou zahradou. Jako děti jsme si tam hráli na té zahradě,
pomáhali jsme dědečkovi , a pamatuji si jak jsme i na zahradě měly i houpačku na kterou jsme
se chodili houpat.
Jezdili jsme tam i po zahradě na kole, běhali jsme hráli jsme takovu tu hru kdo kde bude jako
první . Babička nám to odstartovala a u chatky na nás vždy čekával dědeček,.
:-(
Také si pamatuji že když jsme k nim jezdili o víkendu. Ty víkendy jsem měla moc ráda ,
stejně tak jako hlavní dvou měsíční prázdniny . Dědeček uměl hrávat na hudební nástroje.
Zvládal hrát na trubku, na klárinet . Ale nejvíce se mi u něj líbilo když si sednul za klavír ,
a hral na klavír.
- nikdy jsem nepochopila ten jeho styl hraní , jak mu kmitaly ty prsty po klavíru , a zvláště
když hrával skladbu, kterou jsem od něj milovala. A tou byla Balada pro Adélku.
- pravidelně když mi bylo smutno, tak mi jí hrával. Nikdy nezapomenu na ty víkendy když
jsme přijeli , a už z baráku se ozývala ta skladba .
- v hlavě mi zní ještě teď , po tolika letech a to už je dědeček skoro 18 let po smrti. :-(
Dnes vím že by byl na mě hrdý kdyby viděl co jsem všechno dokázala. Kdyby viděl že jsem
se před 9 lety dala na klavír , a že si umím přehrát i tu to skladbu kterou jsem kdy si od něj
slýchávala. ¨
Je škoda že většinu věcí se člověk naučí až když jsou ti co jsme milovali po smrti . :(
No nic, přeji všem hezký večer
a dobrou noc¨
Marcela z Děčína
