Stoupat spolu s čápem do oblak - co je víc!

Václav Paleček je stavař, vyrůstal ale v rodině pilota, a tak jím pochopitelně chtěl být taky. Drobná vada zraku mu v tom ovšem zabránila. Své sny si tedy plní jinak. V Hrdlořezích u Suchdola nad Lužnicí vytvořil a spolu s rodinou provozuje malé Letecké muzeum. Vystavuje v něm předměty a stroje s příběhem. Nebo - jak on říká - s rodokmenem:

„Největší exponát, co tam máme, je stíhací bombardér Su-17, který máme zapůjčený od pana Tarantíka z velkého muzea ve Zruči nad Sázavou. Je to letoun, který mohl nosit i atomovou bombu. Měl v sobě zařízení, které dokázalo spočítat přesný čas, kdy bombu odhodit, aby dopadla tak, jak má.“

Další stroj, který poutá zraky návštěvníků, je MiG-21 F. „Na tom je zajímavé, že to je stíhačka, která byla vyrobena u nás, v Československu. V té době jsme dokázali vyrobit letadlo komplet. Včetně motoru, draku, hydraulických a kyslíkových soustav, dokonce i veškeré výzbroje, kterou letadlo mohlo nést,“ popisuje Václav Paleček.

Řada lidí se fotí také před vrtulníkem MI-2. „To je letoun sovětské konstrukce, který Polsko vyrábělo v licenci. A tenhle náš vrtulníček, poté co přišel v roce 1976 do Československa, se účastnil natáčení filmu Za trnkovým keřem s Tomášem Holým. Po roce 1990, v době rozmachu letecké záchranky, zase dva roky působil na letišti Planá u Českých Budějovic jako záchranářský vrtulník.“

K exponátům v Hrdlořezích patří i větroň L-13 Blaník. „Je to zase československá konstrukce,“ vypráví pan Paleček, „a máme ho zapůjčený z Aeroklubu Hosín. Pro mnoho návštěvníků z tohoto kraje je větroň srdeční záležitostí, protože si vzpomenou, jak na něm létali. V loňském roce, kdy k nám zavítal Petr Jirmus, letecký mistr světa a Evropy, říkal jsem mu, že tam máme hlavně vojenské věci, že ho to asi tolik neosloví. A on se rozhlédl, spatřil blaník a povídá: ‚1807? Tak na tom jsem měl první sólo v životě. A na to se nezapomíná!‘ .“

Chtěl létat jako pilot profesionál

Také Václav Paleček chtěl létat jako pilot profesionál. Zastavila ho ale jedna běžná lékařská prohlídka ve třetím ročníku průmyslové školy: „Zjistili mi poruchu barvocitu. A v té době platily přísné předpisy, podle kterých jakékoli létání nebylo možné. Nicméně život je i o kontaktech a nad námi v paneláčku bydlel pan doktor Tříska, který dělal primáře na očním v českobudějovické vojenské nemocnici. A ten přimhouřil oči a napsal mi, že jsem schopen létání na bezmotorových letadlech.“

Sice šlo ‚jenom‘ o větroně, ale tiché plachtění ve vzdušných proudech je, jak potvrzuje Václav Paleček, nádherné: „Plno pilotů, kteří měli možnost poznat veškerou škálu leteckých činností, přes vrtulová a proudová letadla, říká, že nakonec je ta plachtařina nejčistší, nejkrásnější. Když kroužíte pod mrakem spolu s čápem, který vám ukáže, kde je nejsilnější stoupavý proud, tak je to nadosmrti zážitek. Co je víc...“

A jaké příběhy skrývají katapultážní sedačky, krabičky poslední záchrany a další předměty vystavené v areálu bývalé hospody v Hrdlořezích u Suchdola nad Lužnicí, to si poslechněte od Václava Palečka v záznamu rozhovoru z pořadu Dopolední host právě zde. Interview vedla Eva Kadlčáková.