frantisek svaricek| D OBRÝ VEČER P.MACOUN A POSL.N.L.JÁ JSEM NIKDE A NIKOMU NIC NEUKRADL,ALE DÁVÁL JSEM PŘÍLEŽITOST ZLODĚJŮM TÍM ŽE JSEM NEZAMIKÁL POŘÁDNĚ VRATA U MÉHO SKLADU.POSLEDNI VĚC CO MĚ NĚKDO UKRADL JE LEVOLVER,V SOUČASTNÉ DOBĚ JE TO VEVYŠETŘOVÁNI. ZDRAVIM P.BOHUMÍRA.FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.
Anonym|Pro křečky jsem si v obchodě vzal již prázdné ruličky od sáčků. Při odchodu pokladnou začal pípat bezpečnostní rám. Hanbou bych se propadl. Bylo mi ochrankou řečeno, že lidé jim kradou ruličky se sáčky a proto je opatřují bezpečnostním prvkem uvnitř ruličky.
Dana|Hezký večer, mám opačný případ. Tak si představte, včera jsem byla v supermarketu, zaplatím u automatu mobilem, neměla jsem tašku, vzala jsem všechno do rukou a jela domů. Manžel hned na mne vychrlil, kde mám mobil. Já sáhnu do tašky - a nic. No samozřejmě mi vynadal, že volal sekuriťák z obchodu, že jsem tam nechala ležet mobil na kase. Tak jsem honem letěla zpátky, pán říkal, že jsem měla štěstí, že zrovna na tu pokladnu nikdo nešel, jinak jsem byla bez mobilu, protože by ho určitě někdo ukradl.
Helena|Moc Vas, Honzo, zdravim, i posluchace. Vase dnesni tema me hodne rozesmalo, vzpomnela jsem si totiz, jak jsem kdysi v byvalem NDR vynesla z obchodu obuvi takovy docela hezky oranzovy kosik. Ale vubec jsem o tom nevedela, az kdyz se me manzel venku zeptal, "co to neses, to prodavaji?", uplne jsem ztuhla, kdyz jsem zjistila, ze mam kosik v ruce. Zpatky se mi jit nechtelo, aby me opravdu neosocili z kradeze. Takze jsem bohuzel uplne nevedomky "pokradla". A jak jste se zminoval, ze v zahranici davaji ruzne veci, vcetne ovoce, ochutnat, tak jednou jsem si z tacku, kde meli banany "pro deti", jeden banan vzala, slupla a zacala jist, protoze jsem mela docela hlad, a ackoli nejsem dite, nikdo si me vubec nevsimnul a neresil, ze jim banan urceny pro maminky s malymi detmi. To jsem teda "pokradla" vedomne, nastesti to nikdo neresil.
Bedřich |Dobrý den pane Honzo já nekradou Dobrou noc
Alena|Kamarádka mne hnusně podrazila, nedalo se to odpustit. A tak jsem jí ukradla na pár let manžela. Nelituju, byla to dobrá pomsta. Po mnoha letech se chtěla kamarádit, že by mi to vysvětlila. Tak na to jí neskočím.
Jana|Dobrý večer všem. Mně se stal takový případ, že ještě dneska jsem z toho nanic, protože se to týká obchodu kousek od nás. Je to asi deset let, já spěchám z práce, ve stánku jsem koupila noviny a jdu do potravin. Přes ruku jsem měla tašku, vzala jsem košík, vzala jsem si rohlíky, půlku chleba, nějakou šunku, sýr, jenže místo do košíku jsem to dala nedopatřením bezmyšlenkovitě do té tašky a šla k pokladně. Ještě u pokladny říkám: jejda, já jsem si ten nákup nechala na pultě! Prodavačka, co stála za mnou, říká: tak to asi ne, máte to v té tašce. Já se ještě chechtala, no, to určitě. Otevřu tašku a v údivu zírám. Paní pokladní se nezlobila, všimla si, že to tam strkám nedopatřením, znaly mne. Ale musím říct, že to byl strašný den, styděla jsem se děsně, do těch potravin jsem aspoň rok nešla. Teď už tam chodím, ale dávám si opravdu dobrý pozor, abych se takto nespletla a soustředím se na nákup a ne na to, co se děje kolem mne.
Jana Jirkov|Mně bylo odcizeno a i já jsem uloupila srdce:)...
Michal Sedlák z Myšlína|Dávno, dávno již tomu. Stojím v prodejně u krásných banánů a vtom mi přijde na mysl: „Proč vlastně platit za slupky, když sním jenom dužiny?“ Beru do ruky trs banánů a hezky jeden po druhém zbavuju slupky. Dužiny vkládám do sáčku a u váhy je vážím. S odvahou sobě nevlastní mířím vstříc ku pokladně. Představte si, prošlo to. A prošlo to i podruhé. Až jednou nastává ona chvíle obávaná. „To musíte zvážit i s těma slupkama!“ A snad abych ty slupky lovil z koše? Naštěstí se to nějak vyřešilo. Jak, to už si nevzpomínám. A věřte, víckrát jsem si netroufl. Loupat banány a chtít pak zaplatit jenom za ty „výlupky“? No byl jsem to ale vejlupek. Vybavilo se mi české pořekadlo z Čelakovského Mudrosloví: „Nerad ořechy louská, rád však výlupky chroustá.“ A otázka na závěr, to zásadní: Odpustíte mi?
Bohumír, spojenci - jako drama.| Před 89 bylo heslo, kdo nekrade - okrádá svoji rodinu! Byli jsme tomu tak naučeni, že to jak je vidět, pokračuje i v dalších pokolení. Hlavně ti co podnikají, ti co nás vedou. Dnes se tomu říká mafie. Kde není žalobce, není soudce. Kradl jsem už jako děcko, přelezl zídku a otrhal sousedům maliny, to byla dobrota. Jednou mě uviděli z dáli, tak jsem se nenápadně vypařil. Když jsem stavěl dům , oči jsem měl nasměrované, jako to se shodne i kdyby to bylo na později. Připadali jsme si všichni, jako hej počkej zajíci! Každý s každým po svém vy...dal. Dnes to vidím na sousedovi a dalších, kdo umí umí , kdo neumí ten čumí. Holt jsme Češi, co si budeme vykládat! Zdravím všechny lidičky z N. Linky, už teď se směji a jsem zvědav, co nám řekne František ze Židlochovic.
franz|už jsem psal, opakuji
rok 1969 ljubljana , studentská výměna, brigáda, po bujarém večírku jsem zaspal a autobus mi frkl před nosem, u domu naproti aotobus zastávce byl dámský bicykl, nikde nikdo, skočil jsem na něj a frčel na stavbu , odpoledne jsem vrátil na původní místo , z chaloupky pod lesem v bílých karpatech zdraví noční linku pan franz, to bylo opravdu vypůjčení, nebo že-by zcizení ? honil mne též mlsný kazíček a před vánocemi jsem mojí mamince snědl rozinky, vánočka byla tenkráte pouze s oříšky, to byl mazec, vařečka skončila vejpůl, když jsem se chránil "štokrdletem " ............
Sylva|Zdravím vás všechny a hned se pochlubím: Nechytli mě! :-) Totiž...Moje první "zlodějna" byla utržená kytka z cizí zahrady přes drátěný plot, možná i nějaké ovoce, to když jsem byla ještě malá. Nebo jsem na poli obrala dva ostružinové keře a teprve za dva dny jsem se dozvěděla že patřily majitelům blízkého domku. Když už jsem chodila do práce, vzpomínám si, jak běžné bylo "fasování" různých kancelářských věcí a domů se nosily celé balíky papírů....myslím si sice že jsem těchto možností nijak zvlášť nevyužívala, možná sem tam nějakou drobnost, ale přesně už nevím, ale že jsem vědomě přijímala takto "kradené" věci, to je vlastně taky krádež, ne? Mnohem později se mi věřící kamarádka (od SJ), uklízečka chtěla zavděčit a tak mi donesla tašku ubrousků, toaleťáků, mýdla, atd. Když to chtěla udělat podruhé, odmítla jsem. Kamarádka se urazila a už se mnou nemluví.
