Alena|Můj stařeček hrával s dědky jeho věku karty, seděli pod ořechem na lavičce, popíjeli vínko a v krabičce od holicího krému měli plno pětníků, o které hráli. Vidím to jako dneska..... ale.... stařeček zemřel, ořech jsme pokáceli, lavička ani stůl už tam není a ve víru roků už jsem nějak přišla i o tu krabičku pětníků, kterou jsem si léta na památku schovávala. Takže už je to jen v mých vzpomínkách. Pěkný večer všem.
Yveta|Dobrý večer, pane Borku a ostatní Nespavci. Hned, jak jsem uviděla dnešní téma, vybavila se mi vzpomínka na moji prababičku. Karty se u nás moc nehrály, ale byla výjimka na Štědrý den. Ten sice v počátku probíhal asi jako v každé jiné rodině až do chvíle, kdy mělo dojít na mytí nádobí. V té chvíli přišly na řadu karty. Konkrétně Černý Petr. My děti jsme si užívaly dárečků a dospělí se pustili do lítého boje karbaníků. A o co se hrálo? No o nic jiného než o mytí nádobí. Kdo prohrál první myl, kdo vypadl další utíral a třetí místo patřilo úklidu. Nejvíce se všichni nasmáli, když museli mužští navléknout zástěrky a pustit se do díla. Tenhle zvyk se u nás v rodině udržoval hodně dlouho a já ho přenesla i do své rodiny. Vlastně ho pokazil až příchod myčky. To už nebyla ta pravá zábava. Letos by prababičce bylo 147 let a já jsem ve věku také prabáby. Ale uznejte, byl to hezký zvyk.
Dina HK|Krásný dobrý večer....tak jsem je šla spočítat mám 36 různých vykládacích karet a asi 5 jsem darovala ...jsou to různé tarotové, vesmírné,hvězdné ,květinové , Egyptské,runy,čakrové,andělské atd ...je to příjemná zábava i poučení ... hezký večer přeje Dina
Tom|Kdysi před mnoha lety jsem si koupil knihu s pravidly 365 karetních her. Tahám tu tlustou bichli na každou dovolenou, tábor a kamkoli, kde by se mohla hodit tato zábava. Otevřel jsem ji jednou. Bylo to tenkrát, když jsem ji kupoval a líbila se mi v knihkupectví. Tedy mne ani tak neprovází karty jako kniha o nich. Doby studií byly o něčem jiném. to jsme se spolužáky pod lavicí v hodině, na lavici o přestávce hráli neskutečné turnaje v "prší" a "oko" i takový náš "malý poker" o halíře. Měl jsem na ty mince takovou pixlu od léků a mám ji doteď. Na každý sraz spolužáků si ji beru s sebou.
Anuška |Co se mi vybaví při slově karty ?
Vzpomínka na dobu mého mládí a vánoce strávené s rodiči , prarodiči a strýčkem z Prahy u kulatého stolu, kde se každé vánoce hrál mariáš. Bylo to jen a jen o vánocích a celý rok jsme se na to všichni těšili. Bez únavy jsme hrávali karty až do rána a zažívali jsme u toho hodně legrace.
Někdy jsme hráli tzv. černého Petra a kdo prohrál, udělala se mu čárka na čelo. Takže strýček měl celý obličej pomalovaný, ale i prohru bral statečně. Dědeček vedl sešit do kterého zapisoval naše výhry i prohry. Někdy se hrálo až do rána a druhý den jsme pospávali až do oběda. Nikdy nezapomenu na tu krásnou atmosféru vánoc v pokoji, kde hřála kachlová kamna až ke stropu, voněl stromeček a cukroví od babičky, pod stolem polehával pejsek s kocourem.
Zvyk hraní karet o vánocích udržovala moje babička z dob, kdy její tatínek hrál také o vánocích karty se svojí rodinou . Zůstala mi jen krásná vzpomínka, kulatý stůl se židlemi po babičce (ten jsem zrestaurovala) a ty staré karty se kterými hrálo.
Sváťa z Brna|Dobrý večer všem ,Karty nás většinou provází celým životem.Moje první setkání bylo ještě před návštěvou školy.Sledoval jsem rodiče i prarodiče jak hrají"dudáka" "mariáš".Se mnou hráli "zelenou louku" "černého Petra".V dospělosti jsem hrával "canastu" a samozřejmě "žolíky" Teď se ženou pravidelně hrajeme ne příliš složitou hru - "aurobus".K tomu patří kafíčko , oplatek či sušenka.I když máme knížku 100am1 karetních her , zdaleka jsme všechny nevyzkoušeli.Faktem je že se karty nacházejí v každé domácnosti a může je hrát dokonce i jedinec.Tak v neděli neváhejte , karty dobře rozmíchejte .Sváťa
Sylva|První setkání s kartami v dětství. S rodinkou jsme hráli Žolíky.Když mi bylo 17 objevila jsem v knihovně taťky knihu o vykládání karet. Udělala jsem si tedy na ně nenápadné značky a měla jsem zábavu na plesy.. Nechala jsem toho v okamžiku, když jsem zjistila že předpovědi vycházejí! To mě fakt vylekalo :-) Když mi bylo přes čtyřicet, krátce po rozvodu, přišla kamarádka že si pořídila tarotové karty a hodlá je na mě vyzkoušet. Zcela bez zájmu jsem brala jednu kartu po druhé. U poslední jsem se zarazila ale nakonec jsem ji vzala taky. "To mi neříkáš nic zvláštního, normální život," komentovala jsem její výklad. U poslední karty se zarazila: "Ehm..." "Co je?", ptám se. "No to je ta nejhorší karta jaká existuje..." "Vidíš a já jsem ji nechtěla brát!" "Tak si místo ní vezmi jinou" poradila mi....."Vidíš a to je ta nejlepší karta jaká existuje!" Takže pro mě poučení: O svém životě rozhoduješ sama, jakou cestou se vydáš, a ne karty. Na "stará kolena" jsme si s přítelem koupili zase žolíkové karty a po večeři si dáváme nějakou tu partičku.... Dobrou noc!
Dana|Moc zdravím pana Borka i všechny dnešní posluchače Noční linky. Já miluju karty, naše rodina uměla hrát všechny možné hry a tak jsme hrávali téměř každou volnou chvilku, nejvíc kanastu, poker, žolíky no a pak manžela postihla mozková příhoda. Učil se chodit, psát, číst, počítat, neuměl ani telefonovat, no a tak jsme se ke kartám vůbec nedostali. Je to už deset let co jsme nehráli, manžel kartám už absolutně nerozumí, nikam na návštěvy nechodíme a tak ani já nemám hrát s kým. Je mi to líto, protože večery jsou dlouhé, s kartami to byla výborná zábava, ale nedá se nic dělat. A jinak - nikdy v životě bych nešla ke kartářce, nechám se překvapit, co všechno mi osud sám přichystá. Takže se těším na dnešní večer.
franz|karty,? snad né ty čertovy obrázky, kterým propadl nejeden chalupník a přišel i o grund,
když jsem hrával s kamarády karty, tak jedině mariáš a musím říct, že jsem byl oblíbený do hry, ne, že bych byl takový vyhlášený hráč, ale že jsem uměl dobře platit,
pro mne to byl čas ztrávený ve společnosti svobodných mladých mužů, ono kdyžý se hraje, tak se ani moc nepije, protože člověk je v myšlenkách ve hře
jakmile jsem našel svého životního parťáka, moji pani, tak kamarádi a karty se vytrarily z mého života,a začal jsem "hrát" ty hry,, kdy karty nerozdávali kamarádi, ale život sám a to je úplně o něčem jiném,
již jsem přestával platit za prohty kamarádům, ale život mi naděloval dle jeho pravidel a spokojenost je na mé straně
a proto hrejte karty pro zábavu a nepropadněte kouzlu těmto obrázkům, život bez karet má v manželství své kouzlo
dobrou noc všem přeje franz