Slavný mazací buřt maceška byl nejlepší uzenou lahůdkou světa!
V Praze na Vinohradech, stojí vedle Vinohradské tržnice Maceškův palác. Velkouzenář Emanuel Maceška ho začal budovat roku 1927. Ve svých výrobnách, v paláci i na dalších místech, produkoval vyhlášené uzenářské dobroty. Mezi nimi oblíbenou paštiku maceška.
Víceúčelový dům na Seidlově poli, bývalé zemědělské půdě, posledním poli v dnešním centru Prahy, byl dostavěn v roce 1929. V puristicko-tektonickém stylu. Dávno předtím se Emanuel Maceška vyučil řezníkem. Narodil se roku 1877 v Načeradci u Vlašimi. A pak se vydal zkoušet štěstí do Prahy. Na Pankráci si otevřel malý uzenářský krámek a jeho výrobky si brzy získaly oblibu.
O 30 let později do svého vinohradského paláce situoval nejen výrobny uzenin, ale taky Zámeckou restauraci, Teherán bar, kavárnu, jmenovala se Naše, veliký biograf s 900 sedačkami ve stylu art deco. V šestipatrovém paláci byly také kanceláře, lékařské ordinace a byty.
Mazací buřt?
Strohá, ale bytelná stavba se železobetonovou konstrukcí neměla průčelí směrem do hlavní třídy, ale do ulice Budečské, naproti Vinohradské tržnici. A také směrem do Strašnic, kde měl Maceška další výrobny.
Na obou místech vyráběl vyhlášené uzenářské výrobky: uherský salám, pražskou šunku, a hlavně slavnou macešku, uzenou paštiku, které se říkalo mazací buřt. Proč, to pochopíte z reklamních obrázků z 30. let minulého století: paštiky ve tvaru malých buřtíků, oddělených provázky (motaly se do kola), opravdu připomínaly buřty. Macešky, nejlepší uzená lahůdka světa!, hlásala tehdy reklama.
Oblíbená Maceškova paštika byla druhem métského salámu, roztíratelného výrobku, obsahujícího hovězí i vepřové maso v poměru 60 % a 40 %. Ovšem Maceška ji začal dělat pouze z vepřového, plnil do tenkých střev a udil. A paštiky macešky slavily velký úspěch.
A jak to bylo dál? Za války Maceškovy podniky i velkostatek zabavili nacisté, Maceškův palác navíc dostal 14. února 1945 zásah během spojeneckého bombardování. Biograf v paláci na Vinohradech byl Emanuelu Maceškovi po válce znárodněn a posléze přišel také o zbytek svých podniků. Uchýlil se na chatu příbuzných v Bojanovicích a prý se věnoval odpočinku a zahrádkaření.
